Angeliky vánoční deník (2020), 3. část

Po 7. prosince, Lucifer

Adventní „věnec“

Jako šílenec jsem koukala na seriál Lucifer až do půl jedné ráno. Kupodivu jsem pak skoro vůbec nebyla ospalá v následujících dvou dnech. Moje recenze je zde.

Út 8. prosince, dokončený obraz

Na jídlo k nám přišel cizí malý mourovatý kocourek.

Když jsem šla do práce, něco pípalo (Jako mobil. Nebo bomba.) ve škarpě. Neměla jsem čas, ani odvahu, to blíž zkoumat, ale bylo to dost nepříjemné. 

Změřila jsem vzorek na pletení ponožek a vyšlo mi to tragických 25 ok na 10 cm. Potřebuju jich tam mít aspoň 30, takže musím použít menší jehlice. Přemítám, jestli si ostatní pletou pokaždé vzorky, nebo dělají ponožky nějak tak od oka a pak jim to vyjde na jejich nohy akorát. Nebo pořád používají stejně tlustou přízi?

Konečně jsme po dvou měsících zase měli kurz olejomalby. Což bylo super, protože jsem měla možnost dokončit svůj první obraz. Maják. Na samostatném článku teprve pracuji.

St 9. prosince, procházka Prahou a modrá pusinka

Betlémek na Václaváku

Chtěli jsme si udělat rande po pražských světýlkách, a tak jsme vyrazili z Václaváku na Staromák, stavili se v Galerii Pastelka, kde jsem obdivovala nejnovější obrazy Marie Brožové. Miluju její tvorbu! Psala jsem o ní už dřív v samostatném článku. Nejprve jsme hledali restauraci, kde bychom si dali něco dobrého, ale zdálo se nám (hlavně mně), že pizza za dvě stovky je drahá. Zašli jsme do Atmosféry, mojí oblíbené restaurace, která se bohužel výrazně zhoršila s hlukem a natlačeností. Ceny byly vždy vysoké, ale na kouzlo romantiky to v tom davu moc nevypadalo, tak jsme šli dál a přes Karlův most na druhou stranu. Okoukli jsme ještě hospody na Malé Straně a pak šli nahoru přes hrad. Cestou mi/nám přítel koupil modrého marshmallow pusinka. Ještě mohu poznamenat, že naše pusinky pak byly taky modré.

Přírodně ozdobené jablíčko

Čt 10. prosince, jablíčko k Vánocům

Prvním vánočním dárkem, který jsem dostala, bylo červené jablíčko od jedné známé. Mají sad, pěstují jablíčka a v létě na ně nalepila tvary, které zůstaly nezčervenalé. Říkala mi, že to není tak jednoduché, že některá jablíčka se nepovedou. Ale já z tohohle měla náramnou radost a zabalila jsem si ho opět do bublinkové fólie, abych ho v klidu dovezla domů.

Pá 11. prosince, voňavý vosk, restaurování

Cestou z práce se stavím v knihovně půjčit si knihu se zajímavým názvem Jeden kopeček šmoulový. Když se jmenuje takhle, mohla by být dobře ulítlá. Jako šmoulová zmrzlina. Pak ještě koupím čajové svíčky v parfumérii (Vážně se tak ještě dneska jmenují nějaké obchody? Myslela jsem, že všechno jsou drogérie.). Jsou drahé 50 Kč za 20 svíček, ale chci dnes provonět byt voňavým voskem a tohle k tomu nezbytně potřebuji. Doufám, že máme doma i jinou aromalampu než tu moji s konvičkou, protože v té bych vosk nahřívala nerada (nejsem si jistá, jak moc by z ní pak šel dostat pryč).

Pusinka

Společný večer začal krásně tím, že jsem si nalila studené bílé víno a zbaštili jsme pár perníčků (z adventního kalendáře i našich domácích) a modrého muffina z procházky. Byl dobrý a došlo mi, že jsem ráda, že ho přítel koupil, protože i když byl drahý a byla jsem v podstatě proti nákupu takové zbytečnosti, měli jsme možnost něco nového ochutnat, objevit, vyzkoušet a rozšířit si tak svoje obzory. A to mám moc ráda, protože si myslím, že to k životu patří, že ho to dělá bohatší. A zajímavější.

Nakonec jsem to nenašla, tak přemýšlím, jestli můžu nad čajovou svíčku dát talířek nebo nějakou keramickou mističku. Vydrží to?

Před večeří se k nám kamarád stavil vyzvednout polní kuchyň, kterou tu má uskladněnou. Jeho kamarádi byli překvapení, kolik máme koček (to jenom Felix běhal sem a tam a já měla v náručí Mejzi) a chtěli si je pohladit (čímž si získali moje sympatie) a na zítřek nás pozvali na zabíjačku do Únětic. Do pivovaru. Jestli si to dobře pamatuji dělali tři a půl prasete. To už je nějakých jitrnic a jelit!

So 12. prosince, výlet do Únětic

Vyrazili jsme na výlet do Únětic. Na pivo a zabijačkové hody. Prdelačku měli skvělou, dokonce jsem viděla kousek její přípravy: ve vodě se nejprve vařily kosti (vím jen z doslechu), pak jelítka a nakonec se do ní daly kroupy s krví. Jo a musí se to pořádně míchat, aby se to nesrazilo. Vypadalo to trochu nechutně, ale byla vážně dobrá. A jitrnice taky. A co teprve pivo – vánoční speciál 13°. Vycházka byla tak asi na patnáct kilometrů.

Příprava prdelačky

Ne 13. prosince, Třetí adventní neděle = Stříbrná

Zapálila jsem si prvního františka, třetí svíčku a pustila Českou mši vánoční od J. J. Ryby.

Ostatní díly deníku:

• 1. díl vánočního deníku 2020 (23. 11. až 29. 11.)
• 2. díl vánočního deníku 2020 (30. 11. až 6. 12.)
• 4. díl vánočního deníku 2020 (14. 12. až 20. 12.)
• 5. díl vánočního deníku 2020 (21. 12. až 27. 12.)