Kouzlo dělené stravy jsem objevila tento týden. Má jednu hlavní nevýhodu ve značné potřebě času. Ovšem výhody jsou jasné:
- všechna zvířátka budou nakrmená,
- mám přehled, kolik čeho kdo snědl.
Protože například Hektor, náš nový kozlík, je docela ťuňťa. U normálního žrádla (seno) je pomalý a čučí, kde co lítá. Popřípadě jestli nejsem moc blízko, nejdu k němu apod. Zatím se ještě bojí a nechce mazlit, na rozdíl od Balouna. Ale z ruky si chleba vezme. No a právě s tím chlebem je to ještě horší. Nejen že má menší tlamičku než kozy a Baloun, ale ještě nebyl zvyklý žrát chleba, a tak mu z tlamy sem tam vypadne, jak ho překousne, nebo ho tak divně požužlává. To taková velká Líza (pepř a sůl) se neštítí ukrást chleba jiné koze přímo z tlamy. Dokonce i Balounovi. A je na to náramně šikovná.
Takže abych zajistila, že se nažerou opravdu všechna zvířátka, i ta pomalejší (Hektor), vpustím ráno kozy z chlívku na jejich dvůr a těsně před nosem zavřu Hektorovi tak, aby zůstal se mnou na předním dvoře. Už jsem říkala, že je nejpomalejší?
Chvíli je z toho zmatený a smutný, než mu dojde, že si může pomaloučku kousat svůj chleba. Ostatní na něj smutně hledí přes plot, protože svou část už dávno sežraly.
A to samé se týká i kočiček. Felix je tak akční, že před ním musím ostatní zavírat, nebo zavřít někam jeho, aby si to mohla Mejzí a Macík v klidu sežrat. A vlastně nejspíš i Franta.
Žádné komentáře:
Okomentovat