Čerti v podzemí

Na čerty jsem se musela rozhodnout mezi dvěma akcemi: čerti v Nebušicích v Praze, nebo čerti ve Světlé nad Sázavou ve středověkém podzemí. Vybrala jsem si tu druhou variantu, protože jsem chtěla vidět Marii Brožovou, která tu od dvou hodin vystavuje svoje obrazy v Galerii Na Půdě.

Ještě než jsem do Galerie vyrazila, zjistila jsem, že umělkyně nedorazila. :-( Škoda, těšila jsem se, že se opět uvidím s velice zajímavou výtvarnicí, která svá úchvatně barevná díla formátu A0 maluje obyčejnými pastelkami. Věřte nevěřte, běžné Koh-i-noorky můžou vytvořit takovou krásu!

Proč paní Brožová nedorazila se mi nepodařilo zjistit, ale každopádně jsem si výstavu užila i tak (i když jí scházela její tajuplná energie), protože krásné prostory galerie dala dílkům vyniknout a ačkoliv zároveň se mnou přišlo relativně dost lidí, nemuseli jsme se mačkat. V obchůdku na Malém náměstí (téměř na Staromáku) v Praze to na dlouhou kochačku moc není. Ale abych tu nebájila jenom o ní, půjdu se věnovat vyprávění.

Poté, co jsem si prohlédla obrazy, a s trochou studu přiznávám, že si koupila zase nějaké další pohledy – už jich mám slušnou sbírečku, jsem vyšla na náměstí podívat se, co zajímavého prodávají trhovci. Moc toho nebylo: nějaké ty pouťové sladkosti (cukrovou vatu, želatinové bonbónky), jmelí, medovinu a pak taky různé podezřelé cajky. Opravdu vánoční?! (Snad si příští týden spravím chuť a potěším vás nějakým pěkným článečkem a fotkami z Německa. Nebo z Prahy. Brno letos bohužel nestihnu, mám trochu nabitý advent.) Nejzajímavější byl stánek se skleněnýma ozdobama – českýma. Paní říkala, že je z Tasic, tak jsem se hned podezřívavě optala, jestli z Hutě Jakub (můžete si o ní přečíst na mém blogu zde), protože ta v současné době nefunguje. Ona řekla že jo, ale zboží mají odněkud od Chrudimi. Řekla mi to sice dvakrát, ale už si zase nevzpomínám. Každopádně od nich nejspíš mám krásnou labuťku (nebo páva).

Fronta u čertů mě poněkud odradila a myslela jsem si, že to bude později lepší. Chyba lávky, počet rodičů s dětmi toužícími navštívit podzemí narůstal až do sedmi hodin, kdy už jsem odcházela. A navíc měli mít otevřeno právě jen do sedmi.

Ve tři vystoupil před radnicí místní folklorní soubor Škubánek následovaný ďábelskou show Divadýlka Mrak. Já byla akorát u toho, když čert Pepa zval děti k soutěžím. Zaujala mě ta v pojídání kysaného zelí.

Světýlka naděje, tak se říká svíčkám ve skořápkách od vlašských ořechů, které jste mohli pouštět po kašně. Sem tam jsem viděla i plavající svíčku. Kdoví, čím je to dané, že některé svíčky plavou? Že by byly dostatečně široké a přitom nízké?

V 18 hodin se konalo slavnostní rozsvícení vánočního stromečku před krásným kostelem svatého Václava. Pan farář se starostou a Mikulášem měli krátký proslov ke shromážděnému lidu… na tak malé město bylo opravdu velice plno (tady se toho nebojí jako v Praze, kde odmítli vyhlásit, kdy bude slavnostně ??? = bez lidí??? rozsvícen strom, aby nevznikla panika z důvodu obav z teroristického útoku). Farář popřál do adventního období klid a spokojenost a aby na sebe lidi byli hodní a dělali dobré skutky. Jak jsem viděla, některým to ani říkat nemusel. Náhodou jsem totiž byla přítomna tomu, kdy si starší pán sundal brýle, podal je manželce, která si zřejmě předtím stěžovala: „Já tam nevidím,“ a řekl: „Na. Mně stačí, když to uslyším.“