Co mi dělá radost? A co mě štve?

Kdysi jsem někde viděla seznam věcí, co někoho štvou. Dokonce existuje knížka 1000 věcí, co mě serou. Kousek jsem četla a není to zase taková hrůza, jak jsem čekala. Sem tam bylo něco psaný s nadhledem a docela v pohodě. Spíš jako příhody, než jako negativa.

Když jsem o tom slyšela prvně, začala jsem si psát svých sto věcí, co mě letos štvou. Myslím, že se mi jich za rok nepodařilo tolik napsat. Ne, že by nebyly. Jenom mě tento typ seznamu nějak neuspokojuje. A když už jsou, obvykle dělám něco jiného, než že sepisuju, co mě právě štve. Spíš se to snažím aktivně řešit.

Namátkou tam bylo třeba:

• Stěhování. – Mám výrazně víc věcí, než jsem si myslela, a balení a přesouvání je z jednoho místa na druhé je dost náročné a otravné. 
• Nestíhání, například v práci – moc papírů, mailů a všeho. Ideálně v tu nejméně vhodnou chvíli není po ruce šéf, když ho potřebuju, nebo se něco pokaňhá a já strávím půlden řešením úplně zbytečné hlouposti, kdy se někomu třeba nechce odevzdat nezbytný doklad. Taky teď aktuálně nestíhám dvakrát týdně aikido.
• Že jsem si pořád ještě nevybrala a nekoupila mobil a foťák.
• Vzdát se Matyldy (trochu vysněná motorka, nebo spíš láska na první pohled, která se stala trochu vážnější, než jsem původně myslela).
• Když přijdu do práce dřív a nejde mi zapnout počítač a já nevím, co s tím. A hodinu promarním úplně zbytečně. 
• Když mi nějaké breberky ožírají rostlinku papričky.
• Když zruší příteli dovolenou a já musím měnit plány – vyrazit někam bez něj, když už jsme se těšili, jak si to spolu užijeme.
• Kuřáci, co smrděj na náměstích, demonstracích a u vody. 
• Plná paměť v telefonu. Nevejdou se mi tam smsky. A nejvíc mě štve, když si toho nevšimnu a včas si je nepromažu.
• Když se nudím.
• Pokuty za knihy v knihovně. 
• Když mi někdo něco neprávem vyčítá. A vysvětlovat nemá cenu.
• Když zapomenu na čaj a přelouhuju si ho.

Ale říkala jsem, že psaní negativních seznamů mě zase tak moc nebavilo. Tak teď něco z toho, co mi dělá radost. První věc způsobila, že píšu tenhle seznam. CHUMELÍ! Země je pokrytá bílým práškem a Praha, dosud šedá a trochu nechutná, vypadá pocukrovaně jako vanilkové rohlíčky.

Co dalšího mi dělá radost?

• Háčkovat síťovku a vidět, jak rychle to přibývá.
• Vidět, že dokážu každý den nakreslit jeden zentanglový čtvereček. 
• Dostat klubíčko z lamy, protože dárce ví, že ji mám asi nejradši.
• Dostat vysněnou knihu šití a k ní bonusově ještě jednu. Od bývalého přítele. 
• Dostat kurz šití a vysněné knihy!
• Těšit se na kurz šití, který začne už příští týden.
• Koupit si nové látky na šití.
• Dostat od kolegy vtipnou omalovánku.
• Pustit se do jejího vymalovávání.
• Být „pochválena“ za zvolenou barevnou kombinaci na šátku. A označena za umělkyni cizí paní v metru.
• Čistě umytá okna! Krásný výhled, který mám z kanceláře do přírody. A když navíc svítí slunce, je to dokonalé.
• Druhá chilli paprička, která vyrostla na mojí rostlince. 
• Mazlit se s kotětem, Františkem.
• Čaj Keemun při zamračeném počasí a blbé náladě.
• Verbenová toaletní voda od Yves Rocher. Proti únavě.
• Dny otevřených ateliérů.
• Jít pařit na zábavu, která se ukáže mnohem lepší, než jsem očekávala a já si zavzpomínám, jaké to bylo s mou první láskou v osmnácti na zábavě. 
• Poslouchat oblíbené písničky. Pořád a pořád dokola. Třeba Ivan Zak – Za ljubav rođeni, taková krásně podzimní: přijď, až spadnou kaštany.
• Konec stěhování. Jupí! Už mám všechno (skoro) u sebe.
• Objednat si pár hovadin, jako deník na sedm let a suché pastely.
• Vyzobat z Haribo bonbónků (Color Rado) všechny lékořicové.
• Drobný nákup u Vlněných sester. Jen jedno klubíčko bezdůvodně.
• Přesadit růžový kytky z Třebíče ze Dnů otevřených ateliérů.
• Psát nový deník. Ten sedmiletý!
• Tančit si v pokoji, kde jsem si uklidila všechna klubíčka do skříně!
• První vánoční trhy. V Brně. Na Zelňáku. Svoboďáku. A Moraváku.
• Vyrábět svíčky. Jako dřív. 
• I tu maskáčovou. – A vidět, jak se povedla. A jak není na tom maskáči skoro vůbec vidět.
• Vyklepnout z formy svíčku. Slyšet to jemné lupnutí a vidět, jak palmová svíčka jemně klouže ven. Fascinovaně obdivovat její krystalky.
• Vyrobit si několik muffinových svíček! Teda vlastně jenom odlít. Navrtával je někdo jiný. ;-))
• Když mám štěstí a splní se mi, co si přeju. Třeba mě někdo vezme na autobus, který bych jinak nestihla. Nebo když v Ředhošti měli sladký popcorn, po němž jsem zrovna toužila.