So 28. prosince, Čarovný kamínek (***) a válení doma
Zvažovali jsme, jestli vyrazíme někam na drobnou turistiku, nebo se budeme válet doma a nakonec zvítězila druhá varianta. Na túru (asi 8 kilometrů, ha ha) půjdeme na silvestra. Místo Čarodějova učně, který je příliš tmavý a bude lepší ho sledovat večer po tmě, aby tam bylo něco vidět, jsme si pustili novou českou pohádku Čarovný kamínek, která měla včera večer premiéru.
Mou recenzi najdete v článku Recenze na pohádky 2019.
Mou recenzi najdete v článku Recenze na pohádky 2019.
Večer jsem pak tvořila článek na blog o tom, kde se které pohádky natáčely. Ukázalo se, že takhle banální seznam dokáže zabrat i několik hodin.
Ne 29. prosince, Povánoční pohoda
Ne 29. prosince, Povánoční pohoda
Ke snídani jsem si načala štolu z Drážďan a udělala si vánoční čaj: Ještě mi zbývá trocha toho zajímavého voňavého v červené piksličce. Thé de Noël Mélange Exclusif. Složení: černý čaj, příchuť – višeň, mandle, zázvor, likér, okvětní lístky. Vyrobeno a baleno ve Francii, Compagnie Coloniale SAS, distributor pro ČR. Podle webu to vypadá, že už ho asi nemají.
K obědu jsme měli kapra po mlynářsku a sklenku činzána. ... Tvorbou péefek se mi úspěšně podařilo zabít celé odpoledne. Ale to je tak, když člověk musí dělat jedno soukromé a pak na každý (skoro) blog jedno, takže dohromady čtyři a nemá to tak úplně celé dlouhodobě dopředu rozmyšlené.
Podívala jsem se na pohádku Láska rohatá (***), abych si mohla plést Stephenův KAL.
„A to tady budeme trčet na furt?“
„No na furt né! Až z nás inšpektor nadělá krtonošky, budeme zase volně běhat.“
A pak ještě na Škola princů (***). Ta byla taky prima.
Po 30. prosince
Dopoledne jsem dopisovala články na blog a rozesílala PF 2020. A taky je dala na blog. Nahodila jsem ponožky od paní Machové „Basic Socks That Rock“. Vzorek mi skoro vychází. Tak uvidíme.
Večer jsem pustila příteli Princeznu a půl království. Když jsem četla v recenzích, že to někdo během Vánoc viděl několikrát, napadlo mě, že bych to možná taky mohla zvládnout. Ukázalo se, že to bylo moc fajn. A trochu jsem si při tom zase popletla. Nevýhodou je, že mám sklony nejlepší hlášky říkat nahlas.
Út 31. prosince, výlet do Brtnice
Vyrazili jsme na krátkou silvestrovskou procházku k loveckému zámečku Aleje (Jestřebí), kde jsem si dala medovinu a zelňačku. Super výlet. Akorát tu multikešku jsme nenašli. Cestou zpět jsme si zlepšili chuť v Brtnici, kde jsme ulovili kešku u zámku, jehož velikost nás fascinovala – samozřejmě jenom zvenku, protože není návštěvnická sezóna, ale aspoň jsme nakoukli na nádvoří a příjemně si popovídali s nějakými dvěma chlapíky.
A pak kostel! Vypadal tak pěkně, že jsme neodolali, a když bylo otevřeno, nakoukli jsme dovnitř. A zvrtlo se to v prohlídku včetně věže. Paní nám řekla, že máme štěstí, že jsme je potkali. To měla pravdu! A já si trochu rozmazleně pomyslela, že to mám nejspíš celý život. :-ú
Ještě se pochlubím novým suvenýrem z geocachingu a popřeji krásnou poslední noc v tomto roce a šťastný vstup do toho nového 2020. O virtuálních suvenýrech jsem psala už zde – jen fotky z letošního začátku roku, tak se mrkněte.
K obědu jsme měli kapra po mlynářsku a sklenku činzána. ... Tvorbou péefek se mi úspěšně podařilo zabít celé odpoledne. Ale to je tak, když člověk musí dělat jedno soukromé a pak na každý (skoro) blog jedno, takže dohromady čtyři a nemá to tak úplně celé dlouhodobě dopředu rozmyšlené.
Podívala jsem se na pohádku Láska rohatá (***), abych si mohla plést Stephenův KAL.
„A to tady budeme trčet na furt?“
„No na furt né! Až z nás inšpektor nadělá krtonošky, budeme zase volně běhat.“
A pak ještě na Škola princů (***). Ta byla taky prima.
Po 30. prosince
Dopoledne jsem dopisovala články na blog a rozesílala PF 2020. A taky je dala na blog. Nahodila jsem ponožky od paní Machové „Basic Socks That Rock“. Vzorek mi skoro vychází. Tak uvidíme.
Večer jsem pustila příteli Princeznu a půl království. Když jsem četla v recenzích, že to někdo během Vánoc viděl několikrát, napadlo mě, že bych to možná taky mohla zvládnout. Ukázalo se, že to bylo moc fajn. A trochu jsem si při tom zase popletla. Nevýhodou je, že mám sklony nejlepší hlášky říkat nahlas.
Út 31. prosince, výlet do Brtnice
Vyrazili jsme na krátkou silvestrovskou procházku k loveckému zámečku Aleje (Jestřebí), kde jsem si dala medovinu a zelňačku. Super výlet. Akorát tu multikešku jsme nenašli. Cestou zpět jsme si zlepšili chuť v Brtnici, kde jsme ulovili kešku u zámku, jehož velikost nás fascinovala – samozřejmě jenom zvenku, protože není návštěvnická sezóna, ale aspoň jsme nakoukli na nádvoří a příjemně si popovídali s nějakými dvěma chlapíky.
A pak kostel! Vypadal tak pěkně, že jsme neodolali, a když bylo otevřeno, nakoukli jsme dovnitř. A zvrtlo se to v prohlídku včetně věže. Paní nám řekla, že máme štěstí, že jsme je potkali. To měla pravdu! A já si trochu rozmazleně pomyslela, že to mám nejspíš celý život. :-ú
Ještě se pochlubím novým suvenýrem z geocachingu a popřeji krásnou poslední noc v tomto roce a šťastný vstup do toho nového 2020. O virtuálních suvenýrech jsem psala už zde – jen fotky z letošního začátku roku, tak se mrkněte.
Žádné komentáře:
Okomentovat