Protože jsem si pořád stěžovala, že mě bolí šíje (už asi čtrnáct dní navzdory masážím), půjčil mi kamarád svůj strojek, který dává elektrické impulzy jako masáž. Byla to děsná legrace, když mi připojoval elektrody, protože, jak mi cukaly svaly, musela jsem se smát. Když jsem to pak doma zkoušela na příteli, byl z toho překvapený a moc se mu to nelíbilo, i když se tomu taky chechtal. Stěžoval si, že mu připadá, jako kdyby do něj šel proud.
Protože zítra máme firemní vánoční večírek, rozhodla jsem se dokončit svou modrou sukni, a tak jsem nejprve došila adventní kalendář (konečně!) a pak jsem do 1:30 v noci pracovala na sukni. Do deníku jsem napsala: „Vypadá úchvatně!“
Út 17. prosince, Firemní večírek
Odpoledne jsem se stavila za kamarádkou a jejím dvouměsíčním samojedem. Byl kouzelný! Takový všekousavý miláček. Ale pořád miláček.
Večírek byl prima, jenom to utíkalo trochu moc rychle. Ani jsem nestihla s moc lidma pokecat a už byl čas jít domů. Ochutnala jsem sice od švédského stolu leccos, ale s přáteli jsem si stihla dát jen jednu sklenku vína. Naštěstí na pití zase tak moc nejsem.
So 21. prosince, Vánoční pochod
Pořádně nacpaným vlakem jsme vyrazili na Vánoční pochod do Kolína. Bylo to dost po asfaltu, ale nevadilo to. Předvánoční procházka se vždycky hodí. Než se člověk začne ládovat všema těma dobrotama.Někde cestou zastavilo auto, řidič stáhl okýnko a ptal se: „Prosím vás, kam to všichni jdete?“ Když jsme řekli, že je to pochod, spolujezdkyně se na něj otočila a povídá: „Já jsem ti říkala, že je to pochod.“
Ne 22. prosince, Procházka u Nasavrk
Protože jsme vášniví turisté (a keškaři), vyrazili jsme si ulovit nějaký ten nový hrad (asi dva) a kešky.
Žádné komentáře:
Okomentovat