Z anglického originálu His Mistletoe Bride, vydaného nakladatelstvím Mills & Boon, 2008, přeložila Dana Slabihoudková. Odpovědná redaktorka Ivana Čejková. Počet stran 154. Vydal Arlekin – Wydawnictwo Harlequin Enterprises Sp. z o. o., Warszawa, titul vyšel v edici Romance ISSN 1212-8457. Cena 75 Kč (2,96 €), ISBN 978-83-238-7226-9.
Mým původním záměrem nebylo zařadit knihu do Čtenářské výzvy pro rok 2019. Jenom jsem ji našla v knihovničce na autobusové zastávce a bylo to o Vánocích, tak jsem si ji půjčila. Říkala jsem si, že nějaký brak by mi mohl udělat dobře. A bylo to fajn.
Text ze zadní strany knihy: „Strážník Brody má spoustu důvodů, proč nemá rád Vánoce. A to mu musela padnout do oka zrovna Lila, která je těmito svátky naprosot posedlá. Ještě že je jeho srdce tak zatvrzelé, že jejímu kouzlu dokáže lehce odolat! Když je sněhová vánice uvězní v opuěštěném srubu, má Lila konečně příležitost přesvědči Brodyho, že polibek pod jmelím je tou nejlepší příležitostí, jak začít nový život – život plný radosti, lásky a porozumění.“
Docela dlouho jsem měla problém zvyknout si, že strážník Brody je hezký mladý chlap. Pořád jsem si ho představovala jako pupkatýho čtyřicátníka či padesátníka a ji jako dvaadvacetiletou žábu. Brody má dohlížet na čerstvě přistěhovanou neteř svého vedoucího, protože ta určitě něco chystá, když má obchůdek s vánočními cetkami a město se rozhodlo zrušit vánoční výzdobu.
On sám v bytě, který by připomínal domov, nežil od té doby, kdy z domova odešel. A podle něj dělá domov televize. Čím větší obrazovaka, tím víc se cítí jako doma. (str. 66)
Pokradmu se na něj podívala přes karty a dech se jí zastavil. V blikajícím světle petrolejky vypadal úžasně a lehce rošťácky – s bradou a tvářemi pokrytými jednodenním strništěm.
„Ještě jsem nezažil, aby někdo podvádlě při tak jednoduché hře, jako je prší,“ rozhořčil se, odhodil karty a protáhl se. Nadzvedla se mu košila Lila zahlédla jeho pevné břicho.
„Nepodváděla jsem!“
„Nemůžete dát svrška na sedmičku.“
Podívala se na podlahu a uvědomila si, že byla tak zaujatá jeho rysy, že si zapomněla vzít dvě karty. „Ukažte mi pravdila!“
„Nač si dělat starosti? Vy jste stejně ten typ, který si přečte pravidla, a pak si udělá, co chce.“
„Jak to můžete vědět, když se známe tak krátce?“
Pozvedl obočí. Kéž by to nedělal. V mihotavém světle vypadal nebezpečně sexy. Vtomhle jednoduchém srubu bylo snadné představit si ho jako tuláka nebo piráta.
„Anatomie protestu,“ poznamenal, aby jí připomněl, že on stál nastraně práva. „Věděla jste, že potřebujete povolení.“
„To by trvalo celé týdny! Bylo to pro dobro věci.“
„Přesně tak to myslím. Určitě máte za to, že když vyhrajete v kartách, je to pro dobro věci,“ řekl lehce a usmál se. Najednou měl uvolněnou tvář. Jako by se poddal
I ona se cítila svobodná. (str. 96–97)
(Když uvíznou ve vánici a musí se schovat ve srubu, rozhodnou se před odjezdem trochu si to užít.)
Sněhové skútry se šplhaly narou. Hutch pravděpodobně nejle na sněžném skútru už hodně dlouho, ale přesto byl v čele skupiny a první ze skútru sestoupil, rozepnul si helmu a snažil se tvářit příjemně.
„Strýčku Paule,“ vydechla Lila, když sundal helmu a objevila se jeho tvář. „Co tady děláš?“
Ale Tagovi už to bylo jasné.
„Neměl jste volat horskou službu,“ řekl rozmrzele a rozpačitě. „Jsme v pořádku.“
Tak cítil, jak mu horkost prostupuje celým tělem.
Hutch si se zájmem prohlížel stopy po sanícha rozválený sníh dole u dojezdu.
„Sáňkovali jste?“ zeptal se konečně s nádechem nevěřícnosti v hlase.
Tak pokrčil rameny a botou kreslil do sněhu kroužky.
„Hlavně Lila,“ zamumlal jako teenager, kterého přistihli, že se dívá do dívčí šatny.
„Moc sněhu v životě neviděla,“ dodal, když na to Hutch nic neříkal. „proto jsme se tu zdrželi.“ Vyznělo to, jako by se ospravedlňoval sám před sebou. „Samozřejmě jsme netušili, že nás bude někdo hledat.“ (str. 118)
Žádné komentáře:
Okomentovat