O Melindě jsem už psala v třetí části vánočního deníku (najdete zde včetně první fotky). Teď už vám o ní můžu říct prvních pár poznatků. Začnu tím, že je to koza. A kozy jsou hrozně hnusný ve vztazích mezi sebou. Hektor na ni pořád doráží, že by se chtěl pářit, ale když jde o jídlo, klidně ji nabere na rohy. O hnědé Líze ani nemluvě, ta se teď tváří jako velká zlá koza. Mega důležitá skoro-šéfka stáda. Ještě před porážkou Lízy pepř-sůl to byla „ta utiskovaná chudinka“. Snad akorát Pepa se nezkouší do Melindy navážet.
Melinda v prosinci 2022 na sněhu, v pozadí Pepa |
Některý kozy nejsou úplně bystrý, když se jedná o jídlo. Rozuměj Melindu. Ještě zjevně nepochopila, že se dostala do stáda, kde se každej nažere podle toho, jak moc se snaží. To znamená, že za poslední měsíc Hektor přibral snad pět kilo, zatímco Melinda se jen tak tak drží na záchovné dávce. Hnědá Líza se taky rozhodně nešetří, a když jim přinesu do kolečka seno ze stodoly, láduje si plnou tlamu jednu za druhou. Zatímco Melinda se tváří, že je paničkou na velkolepém rautu a nenápadně uždibuje. O taky běhá za mnou, když má stát u kolečka a žrát.
Melinda se zvonečky/cingrlátky (ty ocásky pod bradou) |
Taky je to vskutku umečená koza, která o sobě dává vědět vždy, když vyjdeme z domu. Občas za mnou běhá, ale pak pomazlit nechce. Ale když se mi ji podaří chytit, ráda ji pohladím, protože má příjemně jemnou srst. Na předení by se sice nehodila, ale jinak je pěkná. A taky už není pořád vyklepaná a zmrzlá, jako když jsme si ji přivezli. Byla totiž zvyklá být jenom zavřená v chlívě. Proto měla přerostlé paznehty, které jsme jí ještě v prosinci zastříhli.
Ještě uvedu, že přibližně květnová (2022) koza má zatím zakrnělé vemínko, zvětší se až v druhé polovině březosti. Doufáme, že nám zabřezne a na jaře se s vámi budu moci podělit o fotky novopečené maminky a kůzlátek.
A to je v tuhle chvíli asi tak vše.
Žádné komentáře:
Okomentovat