To to frčí, to to frčí! Než jsem se nadála, nachýlil se třetí adventní týden.
Po 12. prosince, Secret Santa
Chumelí. A bude celý týden. Autobusy mají půl hodiny zpoždění. Ale jedou a to je hlavní. Za oknem je to nádhera!
 |
| Pohled na Žižkovskou věž |
V práci jsme měli vánoční večírek s takzvaným Secret Santou. V aplikaci https://www.drawnames.com/secret-santa-generator se zadají nějakým správcem jména lidí, kteří chtějí obdarovávat, pošle se jim e-mail a oni si mohou vyplnit svoje listy přání. Mimochodem děláte listy přání Ježíškovi? Já to letos nějak nestihla. Pár věcí, které bych chtěla, bych sice vymyslela – třeba co doporučuje Florentýna pro snadnější a zábavnější vaření v kuchyni? – ale už dost pozdě.
 |
| Dárečky |
Ke snídani jsem v práci měla výbornou vánočku a cukroví, které pekla kolegyně. To je luxus! Taky si chci letos zkusit upéct vánočku. Podle Florentýny. (Nakonec na to nedošlo. Štola mě zlákala víc.)
Sněží!
St 14. prosince, Vánoční večírek č. 2
Od kolegyně jsem dostala dárek, který se tvářil jako minikniha, ale ve skutečnosti to byl Basilur čaj. Poznala jsem to už podle obalu, ale stejně jsem měla radost. Líbil by se mi i gnóm, kterého dostali moji kolegové, ale opravdu se teď vyhýbám věcem, které slouží jako lapače prachu a je třeba jim najít místo, kde budou přebývat nejen o Vánocích, ale i po zbývající část roku.
Dneska jsme měli druhý večírek v práci. Tentokrát to bylo celé jedné části a ne jen našeho oddělení, takže víc formální, ale za mě stejně super! Hrála tam imitátorská kapela rádoby s Hanou Zagorovou a bylo tam výborné jídlo. Pošmákla jsem si na nějaké hrubší paštice, obyčejných sýrech, klobáskách a šunce, ale taky na guláši. Já, odpůrce české kuchyně, jsem si pochvalovala guláš! Byl totiž opravdu skvělý, žádné kližkovaté maso.
Druhý nejdivnější (prvenství připadlo místnímu bezdomovci) týpek v autobuse, se mě zeptal, jestli jdu domů pěšky. Trochu jsem se lekla. Pak mi popřál šťastnou cestu, což mě trochu uklidnilo. A na závěr se zeptal, jestli nechci doprovodit. Přesně to jsem nechtěla. Minimálně od něj. Taky vypadal jako podezřelý bezdomovec. Cestou mě naštěstí vzali sousedi. Venku je -10°C, v Praze bylo jen -4°C. Doma máme 8,7°C.
Při zavírání žumpy jsem si přimáčkla prsty a nemohla je vyndat. Měla jsem docela strach, co budu dělat, protože nikdo jiný nebyl doma a mobil jsem s sebou neměla. Ještě doma to bolelo tak, že jsem nemohla ani plakat.
Čt 15. prosince, kosmetika
Jo, je to tak. Opět (asi po roce a půl) jsem vyrazila na kosmetiku. Já, zastánce přírodního vzhledu. Netrhám si obočí, nebarvím vlasy, málokdy si lakuju nehty (i když se mi to líbí, zvlášť na mých parádně dlouhých, ale přírodních) a líčím se jen sem tam, obvykle hlavně pro manžela, ale někdy i jen tak proto, abych si pohrála s barvičkama.
Z prastaré knížky Naše domácnost od uspořádané od Jozy Břízové jsem totiž vyčetla, že je škoda si před Vánoci neudělat čas na kadeřníka a kosmetiku. A jestliže to věděly ženské v nějakém šedesátém roce, asi bychom my, jejich následnice, neměly zůstat pozadu. Zvlášť když bychom díky pokroku měly mít víc času na sebe. Ha ha ha, kde by se vzalo? Spíš míň. A tak jsem se už před měsícem objednala na jeden ze dvou možných termínů – světe, div se, ale před Vánoci chtějí jít na kosmetiku všichni.
Byl to zážitek plný bolesti, jako pokaždé, ale kosmetička mě uklidňovala, že to za chvíli skončí a že ji také netěší mě trápit. Jojo, i slzičky u toho byly. Ale udělala mi obočí, dala nějakou výživu, zbavila kníru (Pšššt, o tom se nemluví, nám ženám přece chloupky na nechtěných místech nerostou!) a taky jsme si parádně popovídaly, o skvělých tchyních, které občas člověka štvou, o tom, že s mámou je to prostě jiný, takový normálnější, o chlapech a vlastně tak nějak všeobecně a víceméně spíš spokojeně. Žádný stěžování si. Parádně jsem si to užila, protože je to velice milá a laskavá bytost.
Večer jsme si pustili Harryho Pottera, už předposlední díl, a zapálili františka. Voněl nějak mimořádně silně, ale bylo to boží! Ještě pořád jsem si neudělala tu horkou čokoládu!
Pá 16. prosince, Melinda
Protože mi nakonec odpadlo setkání s kolegou, na kterém jsme měli řešit důležité termíny a administrativu (udělali jsme to již včera, jupí), rozhodla jsem se, že dneska budu pracovat z domova. Bylo to super, protože celý den padal sníh, takže by byl zase určitě problém dostat se do práce a pak z ní. I když v pondělí to nebyla taková trága jako v únoru. Jo a makala jsem pěkně až do pěti, takovýho času ušetřenýho na cestování!
Celodenní chumelení vypadalo za oknem krásně, ale kamna jsem musela pořádně futrovat, abych doma měla teplo. Skoro začínám mít strach ohledně dostatku dřeva.
Celej den si škrábu obočí. Brr, to trhání není nic pro mě. A taky na sebe pořád sahám. Vážně můžu mít takhle hebkou pleť? Kam se hrabou miminka!
Manžel s tchánem dneska porážel zbývající tři husy, s tím se pojí zajímavá dramatická rodinná storka ohledně pořízení mrazáku, vám bude stačit vědět, že existují nějaké klimatické třídy a mrazák je víceméně konstruovaný na to, aby byl v rozumné teplotě, rozuměj nad 10°C, takže ho nemůžete šoupnout do garáže, kde v zimě mrzne, a čekat, že bude v pořádku fungovat. Je dost možné, že vám rozmrzne a všechno jídlo se vám zkazí. Vygooglila jsem to, jinak jsem o tom neměla ani potuchy. Stejně jako pár dalších kolegů, kterým jsem o tom říkala. Houser vážil 9 kg.
A největší novinka dneška je Melinda. Trochu menší, štíhlá bílá koza, která se k nám přestěhovala z nedaleké vesnice. Slibujeme si od ní kůzlátka a mlíko. Mrkněte na video, jak je roztomilá (a pusťte si i zvuk).
Do kuchyně na ledničku jsem postavila betlém. Náš zlatý stromek už stojí na skříňovém šicím stroji skoro celý advent. Jen moje zelená ozdůbka je pod ním a trochu v zákrytu. Najednou mi tank nepřijde jako dobrá ozdoba na vánoční stromeček.
So 17. prosince, jedlé kaštany
Můj problém s pračkou manžel vyřešil někdy v týdnu, takže už zase můžu prát. Jupí! Nemám zrovna jako vysněný dárek novou pračku. ;-) A plány na dnešek? Maximální efektivita v užívání vánoční atmosféry a blogování. A pletení. Plus občasná kontrola nové kozí slečny, kterou už se hned Hektor snaží přemluvit k páření.
Dnešní novou věcí jsou jedlé kaštany. Pár jsem si jich koupila v Lídlu a myslela, že z nich udělám kaštanovou polévku. No, nedívejte se tak, našla jsem to v kuchařce od Vaňka s tím, že se dřív běžně jedla. Ale dneska jsem teprve dojedla kozí vývar, tak se mi hned nechtělo zase do polívky. Navíc mi přišlo, že to manžel možná nedocení. Tak jsem hledala jiný recept: muffiny s kaštany? Nebo je použít místo ořechů do Masarykova cukroví, medvědích tlapek či vanilkových rohlíčků? A bude to fungovat?
Takže vzkaz do budoucna – pro mě i všechny milé čtenáře – zvažte, kolik máte času a počítejte, že vaření a loupání relativně malého množství kaštanů vám může zabrat hodinu! Jo a taky v nich můžete najít červa nebo plíseň.
Pustila jsem si koledy na youtube (zde), zaujala mě Feliz navidad (6:13, nikoliv podle obsahu).
Odpoledne jsem se věnovala pečení muffinů a dělání těsta na zítřek a pak se divila, kam celé zmizelo. K těm muffinům bych se ráda vrátila, jsou totiž čokoládové s marshmalláky! A s Coca Colou. Takže typicky americké. Až na to, že jsem do nich přidala i trošku tonky, které je v USA zakázaná.
 |
| Čokoládový muffin |
Ne 18. prosince, klam plánování a měření potřebného času
Na základě kurzu kritického myšlení jsem se rozhodla dnešní úkoly odhadnout a následně změřit, kolik času mi skutečně zabraly. Tak odhalím svůj kognitivní klam, což je tendence zkreslující můj úsudek stále stejným způsobem, nebo se jedná spíš o klam plánování, který spočívá spočívá v podcenění, kolik času, úsilí a peněz nás budou jednotlivé projekty stát. Při plánování děláme chybu v tom, že vidíme nejkratší cestu k cíli, která předpokládá, že se nic nepokazí. Základní poučka říká: odhadněte co nejlépe potřebný čas na úkol a vynásobte ho dvěma. Tak jsem se dnes snažila odhadovat, ale se sledováním to nebylo ono. Pořád jsem si zapomínala psát, co zrovna dělám, takže některé součty mi nesedí, ale třeba včerejší jedlé kaštany nakonec sežraly snad dvě až tři hodiny...
Když jsem si myslela, že ráno stihnu za půl hodiny nakrmit sebe i zvířata, podcenila jsem to téměř k tomu koeficientu 2. Krmení zvířat a příprava kamen na zatopení mi zabrala 50 minut. A moje snídaně 35 minut, ale koukala jsem u toho na ten online kurz o kritickém myšlení, což jsem stejně měla v plánu. Ještě jsem pekla podle Florentýny medvědí tlapky a štolu. Nakonec bych řekla, že jsem měla úspěšný den, i když jsem se časově v lecčems sekla, aspoň jsem si naplánovala jen tolik úkolů, že jsem je kromě jednoho všechny stihla udělat. A navíc jsem si pustila kousek filmu:
O Vánocích už nechci slyšet ani slovo (***, 1981, ČSFD 51 %), který mě tak štval obstarožním proutníkem a jeho IQ tykve kamarádem, že jsem se rozhodla pustit si něco jiného, ale
Snížek bílý kožíšek (*, 2011, ČSFD 46 %, ani Jezince.Jezince se to nelíbilo a to je vždy laskavá) byl ještě horší – prvoplánový nepřítel i morální ponaučení, že si máme vážit odlišnosti. Ani to není bůhvíjak hezky animovaná gorilka. Vzdávám po 13 minutách.
Když jsem si pak pustila O vlásek zakletá (**, 2017, 69 %), docela jsem si užila začátek a pak už to šlo jenom z kopce. Vsuvka dospělému synovi o tom, že o statek je potřeba se postarat, je trochu... ehm ehm ehm. Moc nápadně pro diváky? Nebo můžu rovnou říct blbá? Posuďte sami: „... takový statek má dvůr a kolem něho přístřeší pro lidi, pro zvířata a pro úrodu, o to se musí umět každý pořádný statkář postarat. Taky má stodolu. Stodola je plná slámy. Sláma je vymlácené obilí zbavené zrna. Obilí mlátíme, aby vydalo zrno. Na to mlácení máme cepy. Cepem mlátíme obilí v době míru. V době války s ním mlátíme nepřítele.“ Kdyby bylo klukovi pět let a ne dvacet, mohlo to vyznít vtipně. Následují zvířátka jako z reklamy na Rajec! Ano, na to skočím každé pohádce. Se zvířátkama sem, už se mi to zase začíná líbit, když tu se objeví ježibaba. Když dá ježibaba hlavnímu hrdinovi něco, po čem se mu udělá špatně a zvrací, nemělo by to skončit střihem. To ji jako zabil sekerou? Nebo se poblinkal a pak odešel s tím, že má slabý žaludek? Nebo ho očarovala a zmizela? A kde nechal celou tu dobu koně? ... Ještě že byl první, koho napadlo prosekat se skrz roští sekyrou a ne mečem. Škoda, že nebyl třeba dřevorubec, vypadalo by to důvěryhodněji. Po dnešním fiasku s filmama se s chutí vrátím k tomu prvnímu a nakonec ho dokoukám. Dostane tři hvězdičky, zase tak strašný to nebylo. V kontextu ostatních.
Nakonec jsem si nejvíc užila čtení z knihy Mlok Scamander: Fantastická zvířata a kde je najít (zde). Jedá se o bonusovku k Harry Potterovi, která byla příjemným doplněním pletacího odpoledne. A navíc mě zaujalo, že na Ministerstvu kouzel mají odbor dezinformací. ;-) Který spolupracuje s ministerstvem mudlů v případech, kdy chtějí utajit nějakou extra katastrofu typu lochnesská příšera. Mezi mudly se podobnými úkazy (neprokázaným tvory) zabývá kryptozoologie.
Štolu jsem dělala podle Florentininy Vánoční kuchařky pro dceru a taky podle ní jsem udělala dvě a tu větší darovala tátovi k narozeninám. Je v ní pořádný kus marcipánu, aby co nejvíc připomínala tu kupovanou. P. S.: Marcipán je z Lídlu, taková cihlička. A kromě kardamomu (který zbožňuji) tam je nastrouhaná čerstvá kurkuma. A půl kila rozinek, brusinek a goji na půl kila mouky!
 |
| Štola s marcipánem |
 |
| Štola ve tvaru koláče v mojí nové formě |
Další části vánočního deníku:
1. část: 25. 11. – 4. 12. 2022
5. část 26. 12. 2022 – 1. 1. 2023
Žádné komentáře:
Okomentovat