Angeliky vánoční deník (2022), 4. část

Po 19. prosince, procházka po Pražském hradě

V kanclu máme 13°C. V tom se opravdu nedá pracovat. Řešíme to skoro celý den. Nakonec si obléknu teplé punčocháče, které jsem měla schované ve skříni, protože jsem si myslela, že si na vánoční večírek vezmu šaty.

Když se jí zdá venku zima, spí Princezna v dřevníku (na vyznačeném místě). Přece nepůjde spát do boudy, že?

Večer jsme vyrazili na procházku po Pražském hradě. Dokud jsou ještě poslední zbytky sněhu. Bylo to krásné, ale jak to přes den trošku roztálo a zase umrzlo, vytvořila se na jednom z náměstí tak nepříjemná ledovka, že jsem měla docela strach, abychom sebou někde neřízli a pod stromeček si nenadělili zlomeninu. 

St 21. prosince

Protože jsem dneska potřebovala navštívit hned dva doktory a tušila jsem, že to zabere dost času, vzala jsem si raději dovolenou. Znáte to, ne? Jste objednaní na devátou a vezmou vás na řadu o chvilku dýl a než se nadějete, už je jedenáct! A taky že jo.

Taky jsem si myslela, že než odjedu k rodičům, strávíme s manželem krásný den spolu v Praze. Mrkneme se do afrického obchůdku, kde jsem mu před lety koupila africký smrádek, viz můj článek zde. 

Konečně se podívám do obchůdku Pod 7 kilo, kde mají ultralehké sportovní vybavení. Nejvíc mě překvapila větrovka, která vážila pouhých 40 gramů! To je míň než běžné klubíčko na pletení!

V obchůdku CVRK najdete lokální výrobky od nezávislých tvůrců. Viděla jsem tam pár pohlednic z Printintinu od kolegyně, panenky od Zuzky (nebo Lucky?), lněné oblečení a krásnou žlutou mikču s hnědými medvědy a jeleny. Prostě pastva pro oko.

Panenky

A ještě jsme zašli do pracovních potřeb, asijského obchůdku a dali si oběd v nedaleké jídelně.

Čt 22. prosince, cesta k rodičům

Cesta vlakem byla v pohodě i s velkým báglem a taškou plnou dárků. Četla jsem si knížku a vůbec netušila, že dnešní večer bude na nějakou dobu poslední normální.

Pá 23. prosince, něco na mě leze

Dneska to ráno myslím ještě nebylo tak úplně znát, ale s postupem času mě víc a víc bolela hlava a výrazněji jsem kašlala a přidala se teplota. Celý den jsem jen ležela. Neměla jsem hlad, tak jsem nejedla.

So 24. prosince, Štědrý den s horečkou

Ležím, spím a měřím si horečku. Aspoň, že už mě nebolí hlava. Odevzdaně polykám paralen a cucám nebo si kapu do krku kde co. K obědu sním malinko rybí polévky a k večeři se s mamkou rozdělím o smaženého kapra. Na cukroví, ani nic jiného nemám chuť. Letos jsem přišla i o aperitiv, i zdobení stromečku. Na to jsem opravdu neměla sil. Ostatní šli odpoledne na vycházku a já spala. Teplota mi vystoupala na 38,8°C a moc se mi ji nedařilo srážet ani paralenem, ke kterému jsem se v zoufalství uchýlila.

Jen broskvovo-borůvkový dort se želatinou jsem ochutnala. Mmm.

Broskvovo-borůvkový dort

Během dne jsem viděla:

• pohádku pro neslyšící O kouzelné rybí kostičce (**) Na ČSFD má 50 % a jak můžete vidět podle dvou hvězdiček, moc mě nebavila. Rodina Hladových vlastní hostinec, ale šidí jídlo a zdá se, že ho ani sami moc nemaj. Akorát že jsou přitom docela tlustí! Zato dcera chudého rybáře Markétka vaří ráda a dobře, je ochotná se rozdělit se všemi chudými ve vesnici. (Pak má ta hospoda prosperovat.) Za to ji odmění kouzelnou kostičkou, která plní nesobecká přání kolemjdoucí kouzelný chlapík. Nejzajímavější jsou asi domečky ve vesnici. Na druhou stranu s tímto typem pohádek mám často problém, asi je to tím zkráceným časem (35 minut), že se tam nedá tolik toho vymyslet.
• rakouský dokument Třpytivé Vánoce (***) o skleněných vánočních koulích, ale i perníkových ozdobách na stromeček, zmiňuje i rakouské vyřezávané andílky, naleštěná jablka, pozlacené ořechy či typické švýcarské cukrovinky. Na ČSFD má 69 %.
• Novinkou pro mě byla Vánoční koleda (***/*) z roku 1999 má na ČSFD 79 %. Patrick Stewart hraje známého Ebenezera, kterého navštíví tři duchové. Natočené to je suprově, čtyři hvězdičky to má spíš proto, že ostatní verze mám raději. Jednou si budu muset přečíst originál, abych věděla, co se mu to stalo v dětství. Zlepšil se jeho otec a zavolal ho z internátu domů?

Ne 25. prosince, pořád nic moc

Stejně špatný den jako včera. Zdá se, že se toho dusivého kašle nikdy nezbavím. Trápí mě víc než teplota, i když i u ní mě trochu děsí, že nijak významně neklesá ani po paralenu. Až ibalgin ji trochu stlačí. Především spím.

Tajemství staré bambitky 2 (***) má na ČSFD 54 %, což myslím odpovídá i mému hodnocení. Už jednička se nedostala mezi moje favority, tak jak by tam mohla patřit dvojka, kudla? Ivo Macharáček si za to může sám, hlavně tímhle slovem. Lábus a Vladyka se to snaží vytáhnout, co jim síly stačí, ale kovář a loupežník Karaba (Ondřej Vetchý), co si vyskakuje i na krále Jakuba (Tomáš Klus), který ze sebe dělá příliš velkého blbíka, to je i na mě trochu moc. A jeho dcera Anička (Kamila Janovičová) by taky měla vědět, kde je její místo. A že to musím říkat zrovna já, která mám silné ženské hrdinky v oblibě. Jenže s grácií, s grácií. Takové Veronice Khek Kubařové to šlo uvěřit v pohodě. A o čem že to je?

Tentokrát se vydáme do sousedního království, kam dorazili bývalí rádcové Lorenc a Ferenc. Mladá, nezkušená královna Julie jim uvěří a provizorně jim svěří vládu. Zatímco se ji snaží oškubat, vymýšlí i jak by se mohli pomstít nenáviděnému Karabovi. Co třeba prodávat jeho jménem falešné hrnce? Akorát nějak nemám pocit, že by v této oblasti byla zjednána náprava a odškodněni důvěřiví kupci.

Další části vánočního deníku:

1. část: 25. 11. – 4. 12. 2022

2. část: 5.–11. prosince 2022

3. část: 12.–18. prosince 2022

5. část 26. 12. 2022 – 1. 1. 2023