Po dlouhé době jsem se na chvilku potkala s bývalým kolegou. Myslela jsem si, že za půl hodiny může dost těžko vyplynout z naší rozmluvy něco extra zajímavého a inspirativního, jak se to dříve stávalo velmi často. Ale přesto vyplynulo. Začalo to už při příchodu jeho větou: „Jak se máš?“
Zcela přirozeně jsem odpověděla: „Krásně.“ A udělala na chvilku pauzu.
Reagoval: „Tak zase můžeš jít.“ Nepochopila jsem, že to je narážka na to, že by rád nějakou obšírnější odpověď. Domnívala jsem se, že je stejně vystresovaný a uhnaných jako všichni ostatní takto před koncem roku a před Vánocemi (není zrovna výhodné, že je to téměř zároveň) a „závidí“ mi, že já jsem na tom jinak. Samozřejmě jsem si myslela, že se z jeho strany jedná o žert, protože je to laskavý a přející člověk, ale stejně jsem to hned vysvětlila.
Asi před týdnem mě napadlo, že chci být šťastnější a milejší. Navzdory všemu, co se děje. Takže ačkoliv se už mám krásně, dnešní den začal tím, že jsem posledních pár metrů dobíhala autobus a ačkoliv mě viděl (i jsem na něj mávala zářícím telefonem), zavřel spokojeně dveře a odjel. Chvíli jsem seděla a oddychovala na zastávce a klekla všemi slovy, která mi přišla na mysl. Naštěstí bylo brzy ráno a všichni, kteří by mě mohli slyšet, odjeli autobusem. Takže jsem si udělala zdravotní procházku 5 km v docela nevhodných botách (Ještě se divíte, proč nenosím ty hezké elegantní na vysokých podpatcích?)
V práci mi kolega řekl, že v jím zamluvené učebně jsou lidi. „V klidu je vyhoď,“ odvětila jsem, protože poslední dobou začínám mít s neohlášeně zabranými místnostmi docela zkušenosti, „ještě se kouknu do systému...“ Jenže ouha, oni si tu místnost zamluvili ty lidi a kolega ji dost nutně potřeboval. Měla mi to nahlásit jeho kolegyně. Tak si to musel jít s nimi sám domluvit, aby tam mohli být všichni. Snad to klaplo.
Ještě předtím a potom jsem řešila jiný problém: kolega dokončil kurz a měl mi z něj poslat certifikát, abych ho mohla zaevidovat. Jenže... zrovna tenhle dlouhatánský kurz žádné certifikáty nemá.
K tomu tu máme spoustu rozdělané práce, nedořešené dárky atd. atd. přes to všechno se mám krásně (i když někdy je to těžký). Kromě pár zásadních věcí, jako jsem zdravá, mám práci, mám bydlení, není v naší zemi válka, nemáme hlad, pes zase celkem normálně žere... se dá přece radovat i z maličkostí a taky trochu hledat ve všem něco dobrého. A tím, co nemůžeme změnit se netrápit.
Dalších pár dobrých důvodů k radosti:
- Dneska začíná víkééénd.
- Je advent a blíží se Vánoce. Obojí je nádherná doba, kterou se snažím užívat si plnými doušky. A každý den dělat něco nového.
- Pětikilometrová ranní procházka je zdravá a hlavně jsem se vyhnula švagrové, která mi někdy s těmi svými řečmi přijde jak z kdovíjakého století. Jako by ženy byly od toho, aby jen vařily a uklízely. To mám mnohem rozumnější tchyni.
- Třeba dneska jsem si koupila v Lídlu donat s maličkými Marshmallow. Už to ani zdaleka nebylo tak dobré jako poprvé, kdy jsem se opičila po sousedovic holčičce. Zjevně je to na mě až moc sladká prasárna. Ale taky jsem koupila pomeranče – takže budeme žít zdravě a jíst ovoce a kurkumu, na kterou jsem moc zvědavá a musím si najít nějaký recept.
- A včera jsem manželovi koupila vánočku, abych ho překvapila a potěšila, protože má teď hrozně moc práce. A bude raději, když večer strávíme spolu, než když budu péct. Upeču ji třeba v příštím týdnu. Ráda bych ji vyzkoušela umotat podle Florentýny. V nejhorším z toho bude jenom nevzhledný mazanec. ;-)
- Koupila jsem si klubíčka na silvestrovské ponožky. – Tady trochu váhám, jestli je to důvod k radosti. Je to jako když si ne úplně vyléčený alkoholik dá skleničku, užije si to a zase začne chlastat. – Ale radost má. – A už žádné další nákupy. Jen...
- ... klubko ponožkovky jako dárek pro kamarádku. Ta zase bude překvapená. Ale co se dá dělat? Sama by si ho určitě nekoupila a líbit se jí snad bude.
- Taky jsem si na dnešní odpoledne naplánovala nákup dárku pro kolegyni z práce. V pondělí máme večírek, takže je nejvyšší čas. Včera (nebo dnes?) mi konečně došel e-mail s tím, co by si přála. Naštěstí nechala celkem velký prostor: něco na kreslení. Takže jsem se zeptala v obchodě, co pořídit holce, která kreslí a maluje. Něco speciálního, zajímavého. No, skicovací linery mě přesvědčily, že pán má fantazii jako uzená makrela, ale přišlo mi to jako dobrý nápad. Myslím, že skicování se svého času věnovala, a když mezi fixy bude i štětec (a la brushpen), mohlo by se jí to znovu zalíbit. Samozřejmě k tomu vezmu i blok, aby se do toho mohla rovnou pustit. Mrkněte na můj blog o tvorbě, kreslím něčím podobným a zdaleka ne už jenom zentangly, i když pro mě pořád mají kouzlo. Najdete zde: kreslení fixem.
A teď tři věci, co by mohly potěšit v tomto adventním období vás:
- Pod tímhle odkazem si můžete stáhnout můj malovaný tentokrát nedatovaný diář na prosinec. Pro letošek jsem si vybrala vzor jmelí. Já osobně ho použiji v lednu, abych si prodloužila vánoční atmosféru a taky proto, že už prosincový diář mám dávno. Výjimečně jsem zkoušela tisk od konkurence a musím říct, že to je sice jednodušší jen přijít, vytisknout a v případě volnější chvilky dovybarvit, ale štve mě, že je tam málo místa.
- Ještě během víkendu publikuji Angeliky adventní bucket list, který je plný nejrůznějších radostí a můžete se jím inspirovat i vy během tohoto krásného období.
- Času není nazbyt, tak si dovolím doporučit extra rychlé pečení: Muffiny do každé rodiny od Florentýny. Recept najdete asi tak v polovině stránky, ale i článeček před tím stojí za zmínku, protože se v něm dozvíte, co všechno můžete směle nahrazovat a jak zužitkovat nejrůznější zbytky z ledničky či spíže. Testovala jsem 2x v různých obměnách a fakt funguje.
Žádné komentáře:
Okomentovat