Poslední zkouška? Možná.

Tak do dneška jsem si myslela, že jsem se naučila zkouškové zvládat dost v pohodě a nehrotit to jako ostatní. Prostě buď to udělám nebo ne. O nic nejde, je to jen pitomá zkouška. No, ale ono dokud vám opravdu o nic nejde, tak to tolik třeba nehrotíte, ale když si představím, že dnešní zkouška je jediná možnost (kromě nepřijetí bakalářky vedoucím) jak nejít ke státnicím. To už pak začnou nervy trochu hlodat. Navíc další termín (5. 6.) je plný, a když to nevyjde ani 10. nebo 12. 6., tak mám útrum, protože do 13. 6. musíme mít zkoušky hotový.

Výsledky jsme měli mít už o půl třetí... body tam mám a je jich celkem dost, tak hádám, že jsem to teda nakonec udělala, i když z teorie jsem byla docela v šoku. Ne že bych vůbec nevěděla, o co jde, ale spíš se mi ty pojmy všechny tak nějak pletly, že jsem si prostě nebyla schopná vzpomenout, co patří zrovna k tomu, na co se učitel ptal.

S příkladama jsem problémy absolutně neměla. Učila jsem se je totiž moc a moc na zápočet a taky jsem celkem matematický typ, zato přečíst skripta a naučit se všechno možné nazpaměť... no, to moc nemusím. Ale tak snad to mám a to je moc prima.:) Takže až se mi tam konečně objeví známka (jestli:)), budu si moct říct: TEĎ UŽ JEN PŘIJÍMAČKY A STÁTNICE a mám PRÁZDNINY, na které mám asi milion plánů. Vymýšlení plánů mi totiž jde nejlíp o zkouškovém, kdy člověk nemůže ven, číst si, ani dělat různé ruční práce.