Druhá zastávka byla u pana inženýra Tomáše Dufka (s číslem 119), který nás seznámil s výrobou didgeridoo, což je tradiční australský domorodý hudební nástroj. Patří k jedněm z nejstarších na světě. Australští domorodci (aborigines) ho vyráběli z eucalyptových větví či kmínků a v původních kmenech na něj nesměli hrát ženy. Kde ho najdete? Dolní Radslavice 2, Velké Meziříčí 594 01, www.czechdidgeridoo.com
Postup vypadá velice jednoduše: rozříznout, vydlabat a slepit. Ale když chcete, aby vám to hrálo, tak snadné to není – musíte vědět, kolik vydlabat, kde a jaké dřevo použít. Pan Dufek rád používá jilm a břízu. Ale vyrábí také z jasanu, javoru, olše či akátu. Když jsme se bavili o výrobě bokenu (= dřevěný meč na aikido), doporučil mi jasan, který je tvrdý a pružný a využívá se například na topůrka. Naproti tomu akát je tvrdý, ale křehký.
Někteří zákazníci si žádají didgeridoo z eucalyptu globulus, který roste třeba v Portugalsku. Nechal si dovézt jiný druh eukalyptu, který také vypadá krásně a má hezký zvuk. Z každého dřeva hraje nástroj jinak. Nejdůležitější je délka a sukovitost.
Zpětně si říkám, že jsem se měla zeptat, kde se naučil takovýto hudební nástroj vyrábět a proč se rozhodl právě pro něj. V České republice to není právě tradiční. Ale to bych pak mohla být v každém ateliéru celý den. Lidi jsou tak zajímaví, že by bylo pořád na co se ptát.
Na střeše měl krásné netřesky a celkově jeho bydlení působilo mile a útulně, stejně jako paní, která nás pohostila domácí buchtou.
 |
 |
Jen pro orientaci, takové koncertní teleskopické didgeridoo může vyjít na 8600 Kč.
Zde můžete vidět, jak se dělají bubny. Vyrábí je s průměrem 420 nebo 520 mm, stejně jako bodhrány (irské tradiční bubny).
Neodolala jsem a požádala, zda si mohu vyfotit svetr. Třeba bych si jednou něco podobného upletla. Jsou na něm pobaltské vzory.
Nejpodivnější věc pro mě byla vibračně akustická kolébka. Zvuky a vibrace rozeznělých strun by měla člověku, který v ní leží, pomáhat relaxovat. Vibrace pulsují ve vlnách z jednoho konce kolébky na druhý. Údajně je při soustředění na vibrace a zvuk možné dosáhnout hluboké relaxace, uvolnění těla, ducha a mysli. „Dochází k harmonizaci organismu jako celku (vnitřní orgány, dech, krevní oběh, lymfu). Rozpouští se stres, napětí, nervozita. Po terapii je možná zažívat zlepšenou náladu, radost, smích, blaženost a celkovou spokojenost. V kolébce se dá taky stát (stojí i kolébka). Je dlouhá 180 cm (to pak asi dlouháni vyčnívají?) o průměru 90 cm. Vyrábí se vrstvením z lepené bukové překližky, která je ohýbaná přes šablonu do tvaru kolébky a po obou vyvýšených stranách je zvenku nataženo 18 strun. Ladící kolíky jsou od sebe vzdáleny 170 cm, menzury na struny C, G, c, jsou dlouhé 154 cm a na g 134 cm, menzura g je vymezena kobylkami. Kolébka váží 33 kg a údaje jsem čerpala z letáčku, kde byl navíc kontakt na terapeuta Ondřeje Valu, jenž by měl jít na Facebooku najít po zadání hesla „vibrační kolébka“. Docela bych to chtěla vyzkoušet.
Žádné komentáře:
Okomentovat