Na neděli jsme si naplánovali kulturu v podobě Otevřených ateliérů. Možná už jste slyšeli o akci, při níž můžete navštívit nejrůznější umělce doma v jejich ateliérech. Připadá mi to úžasné!
Naše první cesta vedla do Dlouhé, PSČ má Bobrové a nachází se 17 kilometrů od Bystřice nad Pernštejnem. Naštěstí jsou u většiny kontaktů uvedeny GPS souřadnice, takže se to snadno hledá. V Dlouhé 69 se nachází kovárna Josefa Tulise – můžete vidět na vedlejší fotce.
Josef Tulis je umělecký kovář. Narodil se 6. 2. 1975 v Novém Městě na Moravě, absolvoval Střední průmyslovou školu slévárenskou v Brně, obor Umělecké zpracování kovu (1997) a od února 1998 je kovářem-živnostníkem v Dlouhém u Nového Města na Moravě. Kovářství mají zjevně v rodině, protože už jeho otec Václava byl kovář-podkovář. Od roku 2011 dělá v nově postavené dílně na konci obce. Když jsem se ptala, chválil ostatní tolerantní obyvatele. Odhlučnění samozřejmě napomáhají trojitá skla dílny.
S kolegou Ivem, který je také vyučený v oboru, nám ukázali nejrůznější nářadí a během pár minut mi vykoval z kusu železa hřebík. Opravdu hezký. Když jsem si kování zkoušela, pořádně jsem se nadřela, než jsem také vytvořila hezký čtyřhran z kulaté tyče. Potíž byla v tom, že mi to neuvěřitelně rychle stydlo a kladivo bylo pekelně těžké.
Dovídáme se, že je baví dělat především větší věci, u kterých je vidět, jak práce přibývá. Také je lepší dělat zakázku z více stejných dílů, protože si člověk zlepší a zrychlí postupy, poprvé se třeba s každou klikou, bránou víc nadře, pak už je to jak výrobní linka, i když se vše dělá ručně.
Pokud chcete vidět ukázky jejich děl, bude nejlepší přijet se k nim podívat, nebo můžete zkouknout mříže ve Žďáře v kostele sv. Prokopa (návrh Ludvík Kolek), případně navštívit internetové stránky a kouknout do galerie http://www.tuliskovar.cz/fotogalerie.html. Dělají skoro všechno: kliky, mříže, zábradlí, rámečky na obrazy, branky, ploty, lampy, čelo a nohy postele, židle, petlici na dveře, poštovní schránky, držáky ke grilu a nevím co všechno dalšího.
S kolegou Ivem, který je také vyučený v oboru, nám ukázali nejrůznější nářadí a během pár minut mi vykoval z kusu železa hřebík. Opravdu hezký. Když jsem si kování zkoušela, pořádně jsem se nadřela, než jsem také vytvořila hezký čtyřhran z kulaté tyče. Potíž byla v tom, že mi to neuvěřitelně rychle stydlo a kladivo bylo pekelně těžké.
Dovídáme se, že je baví dělat především větší věci, u kterých je vidět, jak práce přibývá. Také je lepší dělat zakázku z více stejných dílů, protože si člověk zlepší a zrychlí postupy, poprvé se třeba s každou klikou, bránou víc nadře, pak už je to jak výrobní linka, i když se vše dělá ručně.
Pokud chcete vidět ukázky jejich děl, bude nejlepší přijet se k nim podívat, nebo můžete zkouknout mříže ve Žďáře v kostele sv. Prokopa (návrh Ludvík Kolek), případně navštívit internetové stránky a kouknout do galerie http://www.tuliskovar.cz/fotogalerie.html. Dělají skoro všechno: kliky, mříže, zábradlí, rámečky na obrazy, branky, ploty, lampy, čelo a nohy postele, židle, petlici na dveře, poštovní schránky, držáky ke grilu a nevím co všechno dalšího.
Taky jsem si to vyzkoušela |
Ještě musím říct, že s panem Tulisem je legrace a musíte si dát pozor na to, co vám říká… málem by mě přesvědčil, že hranatou díru dělá hranatým vrtákem! Řekl to tak vážně… jenom jsem si to nedokázala představit, protože logicky hranatý vrták udělá zase kruhovou díru, když se bude točit. Takže jsme to měli i s ukázkou. Moc pěkné a zajímavé – práce ve dvou lidech a musí být souhra. Mimochodem kováře bych rozhodně neprudila, protože vzhledem k tíze kladiva bude mít sílu asi jako medvěd.
Případně srandičky, kdy jeho kolega Ivo říkal, že je nervózní, když se na něj někdo dívá. „To on jen tak říká, ale ono by mu to šlo líp, kdyby si to pořádhně nahřál. Má špatnej úhel…“
Opravdu zábava. Byla jsem tak nadšená, že mi ani nevadilo, že během pár minutek z mého pracně vytvořeného hranolku udělali lístek s očkem. Ještě jsme dostali domácí koláček a mlíčko a už byl čas se rozloučit, abychom nezdržovali další návštěníky. A my taky chtěly ještě někam dál.
Opravdu zábava. Byla jsem tak nadšená, že mi ani nevadilo, že během pár minutek z mého pracně vytvořeného hranolku udělali lístek s očkem. Ještě jsme dostali domácí koláček a mlíčko a už byl čas se rozloučit, abychom nezdržovali další návštěníky. A my taky chtěly ještě někam dál.
Stylová PF |
2 komentáře:
Na to vrtání čtvercových děr bych byl opatrnej... Kouzelné slovíčko je Reuleauxův trojúhelník. Většinou se to ukazuje na převrtání existující kulaté díry (první dvě videa na následujícím odkazu), ale dá se zkonstruovat i na přímé vrtání (třetí video) http://www.mikesenese.com/DOIT/2011/10/drilling-square-holes-with-a-reuleaux-triangle/
Úžasný! Díky za komentář! Opravdu zajímavé video.
Okomentovat