úterý 13. října 2015

Bratříček a sestřička (***)

Docela dobrá pohádka od bratří Grimmů opět zpracovaná Němci, tentokrát režíroval Wolfgang Eissler. Na ČSFD získala pouhých 33 %, ale mně se vyprávění o sourozencích, kteří musí čelit macešině nenávisti líbilo.

Pravda je to trochu rozvláčné a pár detailů pokulhává, třeba proč je macecha tak nenávidí? Má dům, bohatství a přitom se snaží proměnit bezvýznamného kluka v tygra, medvěda nebo srnce. Jaký to má význam? Proč se radši nestará o vlastní bohatství, provdání dcery, sebe...? Nebo proč nevlastní děti nezabije, když s nimi má takový problém? Seznámení a okouzlení prince holkou z chaloupky je dost rychlokvaškové. A ona? Nejdřív si ho nechce vzít (Odmítá krále, když bydlí v lese, který ji údajně uživí i v zimě?), pak jí jednou natrhá kytku květů a ona už je zamilovaná? Aspoň by to chtělo ten dobře známý text „o dva měsíce později“. A její těhotenství je taky slabota. To nikoho nenapadlo vycpat jí také trochu prsa, když už jí udělali tak obrovské břicho?

Nejvíc se bavím komentářem Jezinky.Jezinky (dovolím si ocitovat): „Systematicky se prokoukávám pohádkami bratří Grimmů. Pohádku od pohádky zvyšuji hlasitost, protože ruchy z toho, co ti dva předvádějí v rakvích, už notně připomínají zvuk rotačního kulometu. Začátek byl ještě poměrně slibný. S tím, že krásná sestřička nebude krásná, jsem se vcelku smířila, je to německá pohádka, že bude bratříček nesnesitelný olezlý spratek, jsem zjistila záhy. Záporačky byly vybrány dobře, rozkydlá zrzka i její matka (brunetka obdařená chladnou nepřístupnou krásou, ať tedy máte představu o všech) sedly do svých rolí jako vosy na meloun. Nepříjemný bratříček se změnil ve velmi příjemného srnečka, opravdu krásné zvíře, navíc se vzápětí v ději objevil sympatický mladý král. A tady to, co zatím jen drhlo, začíná vytvářet už rovnou gordické uzly. Král se třeba vůbec nedoví, že ten srnec je jeho švagr. Mladá královna je zlikvidována a původce dané taškařice nevyvíjí snahu odstranit tělo (nebo tušil, co se stalo, pak je záhadou ignorace té hrdličky). Mladá královna se smí vrátit třikrát a neuváženě tam courá, aniž by se co zlého dělo, nebo aniž by to mohlo mít dopad na její vysvobození, nemluvě už vůbec na vysvobození jejího bratra. Že se kolem kolébky motá strašidlo, nikdo nepostřehne, protože kolébka bez stráže, bez chůvy, bez kohokoliv, je někde na chodbě v průvanu, záclony tam vlají jak plachty výletní jachty a mimino, pravděpodobně notně podchlazené, se neodváží ani vydat zvuk. Jak to v pohádkách bývá, všechno dobře dopadne, pravda, nejsem si jista, zda to je dobře. Třeba si konečně řekli, jak se jmenují. Představa, jak si říkají Bratříčku, Sestřičko, Králi a Moje milovaná a, úplně nejlepší, Mé dítě, je skutečně pekelná. Za krásu toho srnce, za diadém mladé královny a vcelku dobrou první polovinu jsem ochotná přimhouřit oko. Přiznávám, že v závěru už oči mhouřím tak, že jsou zaťaté jak pěsti Mohameda Ali. Mám obavu, že bude hůř. V pohádkách, co mi z téhle série ještě zbývají, žádné zvíře není. Růženku a statečného krejčíka může zachránit leda to, že bych si uvařila zvěřinový guláš.“ A pozor,je z 1. června 2015!

A málem jsem se zadusila smíchy nad komentářem LadyVader: „Tak nevím jestli Grymmové nerotujou v hrobě, ze všech těch špatných adaptací. (17.9.2010)“ Sice se Grimmové píší s měkkým I, ale to jí odpouštím. Oni mají další důvod k rotaci.

Žádné komentáře: