Můj způsob řešení problémů je písemný. Mám ráda grafické znázornění situace a jednotlivých možností. Písemná forma mi dává určitou jistotu, že nezabřednu do detailů a budu se zabývat opravdovými možnostmi a místo točení v kruhu a patlání se v něčem, bude výsledek racionální a rychlý. Navíc se mi zdá tento způsob efektivní, protože je přehledný i pro ostatní zúčastněné.
A v téhle situaci (jedeme na dovolenou, aniž bychom si uvědomili, že je dnes 23. 7. a my máme ubytování od 25. 7.) je to i skvělý způsob psaní poznámek do deníku pro budoucí zpracování. Zejména by mohlo být zajímavé zachytit emoce, ale k tomu jsem se nějak nedostala a šlo by je jen těžko vyjádřit slovy.
Když jsme si tedy uvědomili, že se stalo něco poměrně zvláštního pro takové dva opatrné a pečlivé lidi jako jsme my, seděli jsme chvíli smutně, zklamaně či překvapeně v autě a zírali před sebe nebo na sebe.
„Co budeme dělat?“ uvažovali jsme. „Jak se to mohlo stát?“
Druhou otázkou jsme se brzy přestali zabývat, i když mi ještě dlouho rezonovala v hlavě. Na odpověď nepřijdu. Stále je to pro mě příliš nepochopitelné. Nejspíš jsme počítali s tím, že musíme vyrazit o den dřív a na ohlášení cesty jsme měli 24. 7., tak jsme vyrazili o ten den dřív. No prostě vtipný. Ale co teď? Sami od sebe bychom takhle na blind nevyrazili, ale teď máme o den dovolené navíc, tak co s ním uděláme? Jak si ho co nejlépe užijeme?
Nebýt Covidu, nemusíme tohle vůbec řešit. Prostě bychom přijeli dřív, zeptali se, zda nás ubytují, nebo si sehnali ubytování jinde. Či přespali v autě. Jenže takhle nám hrozilo, že nás nevpustí do země dřív než toho 24. Navíc nemuseli ani tehdy, pokud by chtěli vpouštět na základě ubytování, i když to nedává žádný smysl, ostatně jako většina protikoronavirových opatření (viz můj článek Koronavirové nesmysly).
Nakonec jsme se rozhodli trochu zariskovat a pomalu vyrazit k hranicím. Tak, abychom tam byli krátce po půlnoci ve správné datum 24. 7. V pohodě jsme se tedy (jako správní Češi) navečeřeli v autě na parkovišti ještě v Čechách.
Nakonec jsme se rozhodli trochu zariskovat a pomalu vyrazit k hranicím. Tak, abychom tam byli krátce po půlnoci ve správné datum 24. 7. V pohodě jsme se tedy (jako správní Češi) navečeřeli v autě na parkovišti ještě v Čechách.
Žádné komentáře:
Okomentovat