Vím, že nic nevím…

Už nevím jak, ale o víkendu jsme se při tvořivé činnosti s kamarádkou dostaly k tématu vědění. Ne našeho individuálního, ale společnosti jako celku. Fascinovalo ji, kolik toho víme, čemu všemu jsme porozuměli a kolik toho rozluštili. Netuším, jaký příklad uvedla, mě teď žádný nenapadá, protože mám hlavu plnou těch vlastních. Taky si myslíte, kolik toho víme?

Nejsem skeptik nebo pesimista a nemyslím si, že je úplně špatně, že nevíme skoro nic. Sice je nám to často líto, ale třeba na něco jednou přijdeme doopravdy správně. A třeba je to někdy lepší tak trochu tajemnější. Třeba je někdy lepší nevědět, co nás postihne, kdy život skončí... 

Tak co třeba „víme“? Řekněme, že minimálně dva tisíce let chceme žít dlouho, šťastně a zdraví. Přitom ale ve skutečnosti nevíme, co je zdravé a co nikoliv. Teorie se různí a jdou z extrému do extrému. I po takové době tu máme vegetariány, vegany, makrobiotiky, vitariány a nevím koho všeho dalšího. Někdo tvrdí, že maso musíme mít, jiní se bez něj obejdou. Jsou teorie, které nakazují pestrost (tradiční čínská medicína - 5 elementů) a jiné nemíchání „zvířátek“ a rostlinek. Máme tu různé pyramidy potravin. Teorie se liší i v úpravě stravy: smažení považujeme za nezdravé, ale má se jíst zelenina syrová, abychom z ní získali vitamíny (mimochodem musíte k ní často mít olej, aby se měly na co vázat), nebo uvařená či jinak lehce upravená, aby byla stravitelná? A co potravinové doplňky? Chceme být zdraví, ale nevíme, jak často a co jíst, kolik toho máme sníst a taky nevíme, co způsobuje cukrovku, rakovinu… Podobně nevíme, z čeho se kazí zuby, který systém výchovy je nejlepší (všichni jsme byli doma byti a nijak nám to neublížilo… nebo snad ano?)...

Spousta věcí, které takzvaně víme, není vědecky prokázaná, je jenom prokázáno (na určitém vzorku), že neplatí opak. Dokonce se pochybuje i o prospěšnosti očkování a ani tahle kritika nezní úplně špatně. 

Víme, že je Země kulatá (pro Sheldony geoid), ale zrovna tak kdysi věděli, že je placatá. My si myslíme, že to víme, ale ti před námi to věděli taky… jenom blbě. Jasně, v tomhle případě třeba máme pravdu, nechci zase tvrdit, že nevíme nic, jenom že spoustu věcí možná víme úplně špatně, nebo jen trochu špatně.

Neumíme předpovídat počasí… třeba to ani nejde. Často neodkážeme předpovědět ani reakce svého okolí. O lidské mysli objevujeme stále nové a nové věci a přitom nevíme, jestli existuje nějaká aura, platí horoskopy (Můžou na nás hvězdy mít vliv, když jsou tak daleko? Slunce je taky daleko.), jsou minulé životy a mají nějaký smysl pro ten současný, existuje Bůh, záleží na tom, co se nám v noci zdálo…? 

Často mám v hlavě spoustu otázek, ale ještě častěji jsem přesvědčená o tom, že něco vím. Někdy mě trochu děsí, že spousta lidí kolem mě si je ještě jistějších věcmi, které sami neověřili a ani dostatečně kriticky nezhodnotili. Ještě dnes slyšíte: Nejez tolik cukru, nebo budeš mít cukrovku! A přitom dnes už "víme", že je to nesmysl. 

A tak jsem vděčná za chvíle, kdy vím, že nic nevíme, protože to je možnost něco zjistit, místo toho, abychom nadále spoléhali na to, že moře někde končí a my spadneme. Kam?