Brzy ráno vyrážím do pražských uliček. Jedu s kámoškou metrem a jsem trochu vyplašená z toho, že kousek mám jet sama. Nesnáším metro! Nesnáším pohyb pod zemí! Na zemi jsem v pohodě. Docela dobře se orientuju. S mapou je to někdy trochu horší, ale naše neshody docela dobře řeším. Zpátky obvykle trefím bez nejmenších obtíží. Ale pod zemí jsem nemožná. V Brně jsem už spoustu let a podchod u nádraží je naprosto směšnej. Má jen pár odboček. Stejně se tam orinetuju jen podle obchodů a napoprvé se stoprocentní jistotou jdu vždycky blbě. Nebo to můžu dělat jako se sněženkama a bledulema. Juknu na to, pomyslím si, aha, to je bledule, a tak jednoduše vím, že to je sněženka.
Naštěstí to zvládnu úplně bez problémů, metro stojí relativně dlouho a lidí vystupuje dost. Naprostá pohoda, zbytečně plaším. Ale ten správný strach má teprve přijít. Kámoš mě vezme k nim na fakultu a ukáže mi výtah páter noster. Nikdy jsem takový neviděla, a tak se pochopitelně značně zděsím, když mineme cedulku, na níž červeným písmem stojí: „Vystupte!“ Pak bude strojovna a pak… ani si nechci představit, jak mě to někde rozmačká. Naštěstí se nic nestane. Cedule byla zbytečně děsivá. Prostě jen jedeme zase dolů. Jsem trošinku navztekaná, protože si přijdu nesmírně hloupě. Co by tam asi tak mohlo být? Kámoš má ze mě srandu a mě štve, že si připadám jako úplný idiot.
Ale následující motovýlet to spraví. Vyjedeme si na Levý Hradec, kde se kochám kostelem sv. Klimenta. Vážně se mi líbí a podzimní počasí se spadanými listy vytváří tu správnou atmosféru. Je to nádherná rotunda v Žalově v Roztokách.
Naštěstí to zvládnu úplně bez problémů, metro stojí relativně dlouho a lidí vystupuje dost. Naprostá pohoda, zbytečně plaším. Ale ten správný strach má teprve přijít. Kámoš mě vezme k nim na fakultu a ukáže mi výtah páter noster. Nikdy jsem takový neviděla, a tak se pochopitelně značně zděsím, když mineme cedulku, na níž červeným písmem stojí: „Vystupte!“ Pak bude strojovna a pak… ani si nechci představit, jak mě to někde rozmačká. Naštěstí se nic nestane. Cedule byla zbytečně děsivá. Prostě jen jedeme zase dolů. Jsem trošinku navztekaná, protože si přijdu nesmírně hloupě. Co by tam asi tak mohlo být? Kámoš má ze mě srandu a mě štve, že si připadám jako úplný idiot.
Ale následující motovýlet to spraví. Vyjedeme si na Levý Hradec, kde se kochám kostelem sv. Klimenta. Vážně se mi líbí a podzimní počasí se spadanými listy vytváří tu správnou atmosféru. Je to nádherná rotunda v Žalově v Roztokách.
A pak se podíváme k Okoři. Až po Vánocích si uvědomím, že jsem si ho měla poznamenat do Hradníku, svého nového turistického záznamníku, který mě nutí navštívit alespoň 40 hradů nebo zřícenin v Čechách a 28 na Moravě. Škoda, že nezahrnuje také zámky, které mě rovněž zajímají. Večer pak vlakem ujíždím s báječným pocitem dobře strávených dní.
Žádné komentáře:
Okomentovat