Moje příští předsevzetí by mělo být naučit se říkat ne. Myslela jsem si, že už jsem s tím začala, že se v tom zlepšuju, ale není tomu tak. Nečekaně mi zavolal kolega, jestli bych za něj mohla vzít výuku předmětu, který jsem ještě nikdy neučila. Zeptala jsem se, kdy to je, nahlédla do diáře a souhlasila.
Mám tolik vlastní práce a ještě si přibírám další! Kdyby to aspoň bylo poprvé. Ale už zase. Nebo kdybych aspoň ze sebe měla dobrý pocit, že pomůžu fajn kolegovi. Ne, jsem naštvaná, že jsem souhlasila téměř bezmyšlenkovitě. Když je potřeba zajistit nějakou výuku, řekneme Angelice, protože ta se nebrání. Možná přeháním, ale faktem zůstává, že to je cesta nejmenšího odporu. Nemusel mi říkat, proč neučí (Copak mě to nezajímá? Vzala bych i to, že jeho děti mají velikonoční besídku… až na to, že děti ještě nemá.), slibovat mi odměnu, pomoc s disertací nebo cokoliv jiného… A zpětně mě štve, že jsem tak strašně ochotná. No, snad si toho aspoň trochu váží.
Mám tolik vlastní práce a ještě si přibírám další! Kdyby to aspoň bylo poprvé. Ale už zase. Nebo kdybych aspoň ze sebe měla dobrý pocit, že pomůžu fajn kolegovi. Ne, jsem naštvaná, že jsem souhlasila téměř bezmyšlenkovitě. Když je potřeba zajistit nějakou výuku, řekneme Angelice, protože ta se nebrání. Možná přeháním, ale faktem zůstává, že to je cesta nejmenšího odporu. Nemusel mi říkat, proč neučí (Copak mě to nezajímá? Vzala bych i to, že jeho děti mají velikonoční besídku… až na to, že děti ještě nemá.), slibovat mi odměnu, pomoc s disertací nebo cokoliv jiného… A zpětně mě štve, že jsem tak strašně ochotná. No, snad si toho aspoň trochu váží.
Žádné komentáře:
Okomentovat