Těšení

Paráda! Sotva nastoupím do vlaku a ten se rozjede. Prostoupí mě slavnostní a zároveň radostný pocit, že jedu na výlet. Bude to báječné a dobrodružné. A můžu o tom psát.

Měla bych se nasnídat, ale jsem tak vzrušená z toho, že zase něco podnikám, že na to nemám ani pomyšlení.

Projíždíme několikerými tunely, mezi nimiž se kochám pohledem na řeku, která poslušně teče podél tratě. V Bílovicích nad Svitavou krátce zavzpomínám na Rudolfa Těsnohlídka a Lišku Bystroušku. Jak je to dávno, co jsme tu byli? A já si ji od té doby ještě pořád nepřečetla. A taky si vzpomenu na příjemnou procházku, rychle pohlédnu na druhou stranu na krásný kostel. Musím se usmát vzpomínce na chlapíka močícího do kolejiště a volajícího: „Já si pochcal psa!“

V Blansku letmo obdivuji jakési zajímavé budovy a pak jednu s romantickými věžičkami. popíjím farmářské mlíčko, křoupu suchary a ačkoliv mám na sobě svetr, je mi trochu chladno, leč zatopit není kde.

V devět hodin se na loukách kolem objevuje poprašek sněhu. I hladina nedaleké vody zamrzla. Ostříhala jsem z rukavic žmolky a vypadají teď opravdu parádně. Mám z nich ještě větší radost.

Dneska si vyzvednu klubíčka, zítra mě čeká hodina pletení. To bude báječný výlet!