Zase mám ten dobře známý pocit zneužití. Dnes jsem šla do práce relativně dobře naladěná – opět pokročím s disertací a odpoledne ze sebe budu mít dobrý pocit.
Ale kdepak, místo toho budu celý den naprosto zbytečně mrhat u státnic. Prezenční doktorandi jsou leckdy zneužíváni jako holky pro všechno. Kdybych dělala něco smysluplného, vadilo by mi to míň. Sorry, ale obsluha u doktorských státnic? Nejde o to, že by to bylo pod mou úroveň, je o to, že je to blbost. Nikdo tu není potřeba. Komise se umí najíst sama, a když chtějí jednou za hodinu kávu nebo čaj, mohl by jim to poskytnout někdo ze zkoušených – my to dělali taky tak. A když tam mají termosku s kávou, mohli by si snad nalít sami. Někteří to tak i dělají a pak vznikají takové podivné situace, že se zeptám: „Dáte si kávu?“ Chlapík odpoví že ano, zvedne se a nalije si sám. A já tam stojím a koukám na něj. Super. Takže jsem tu úplně zbytečně!
Nějakou pani, která si přijde do kuchyňky udělat kafe, zaujmu tím, že si čtu o asertivitě. Studuje psychologii a je zvyklá, že u nás lidi čtou spíše ekonomii nebo tak něco. Ještě že jsem si nevzala numerologii… nebo něco jiného více pofidérního.
Tak ta první holčina tam byla hodinu a půl. Paráda. To mi asi hrábne, jestli tam za půl roku budu taky tak dlouho.
Ale ne, člověk si musí říkat, že vlastně o nic nejde. Komise jsou taky jenom lidi, i když někdy to není tak úplně jisté. A kdybych to náhodou neudělala, mám ještě jeden pokus, a kdyby ani tak… Kolik lidí žije bez doktorátu docela dobře?
Poslední jde kluk, který mě před třemi a půl lety učil. Myslím, že byl hodnej, protože ho vnímám pozitivně ještě dřív, než si vzpomenu, že mě učil a co. :-) Tehdy začínal. Hrozný, jak ten čas letí. Teď už mi tolik nevadí, že tu trčím. Tenhle chlapík si toho aspoň váží. Je rád a poděkoval mi. Nabídl nějaké to pohoštění. Ta první – kolegyňka dálkařka – by mě jen úkolovala a měla trochu sklony se povyšovat. Nebo z ní mluvily nervy, těžko říct. Ale štvalo mě to. Jako by tohle byla moje práce. Žádný dík nebo tak. Uvědomuji si, jak málo stačí, aby člověk vnímal celou situaci úplně jinak. Stačí trochu vřelosti a díků a ochotně pomůžete i cizímu člověku.
Ale kdepak, místo toho budu celý den naprosto zbytečně mrhat u státnic. Prezenční doktorandi jsou leckdy zneužíváni jako holky pro všechno. Kdybych dělala něco smysluplného, vadilo by mi to míň. Sorry, ale obsluha u doktorských státnic? Nejde o to, že by to bylo pod mou úroveň, je o to, že je to blbost. Nikdo tu není potřeba. Komise se umí najíst sama, a když chtějí jednou za hodinu kávu nebo čaj, mohl by jim to poskytnout někdo ze zkoušených – my to dělali taky tak. A když tam mají termosku s kávou, mohli by si snad nalít sami. Někteří to tak i dělají a pak vznikají takové podivné situace, že se zeptám: „Dáte si kávu?“ Chlapík odpoví že ano, zvedne se a nalije si sám. A já tam stojím a koukám na něj. Super. Takže jsem tu úplně zbytečně!
Nějakou pani, která si přijde do kuchyňky udělat kafe, zaujmu tím, že si čtu o asertivitě. Studuje psychologii a je zvyklá, že u nás lidi čtou spíše ekonomii nebo tak něco. Ještě že jsem si nevzala numerologii… nebo něco jiného více pofidérního.
Tak ta první holčina tam byla hodinu a půl. Paráda. To mi asi hrábne, jestli tam za půl roku budu taky tak dlouho.
Ale ne, člověk si musí říkat, že vlastně o nic nejde. Komise jsou taky jenom lidi, i když někdy to není tak úplně jisté. A kdybych to náhodou neudělala, mám ještě jeden pokus, a kdyby ani tak… Kolik lidí žije bez doktorátu docela dobře?
Poslední jde kluk, který mě před třemi a půl lety učil. Myslím, že byl hodnej, protože ho vnímám pozitivně ještě dřív, než si vzpomenu, že mě učil a co. :-) Tehdy začínal. Hrozný, jak ten čas letí. Teď už mi tolik nevadí, že tu trčím. Tenhle chlapík si toho aspoň váží. Je rád a poděkoval mi. Nabídl nějaké to pohoštění. Ta první – kolegyňka dálkařka – by mě jen úkolovala a měla trochu sklony se povyšovat. Nebo z ní mluvily nervy, těžko říct. Ale štvalo mě to. Jako by tohle byla moje práce. Žádný dík nebo tak. Uvědomuji si, jak málo stačí, aby člověk vnímal celou situaci úplně jinak. Stačí trochu vřelosti a díků a ochotně pomůžete i cizímu člověku.
Žádné komentáře:
Okomentovat