Všeho moc škodí

Mám ráda čísla. Krásně vám všechno ukáží. S matematikou jsem nikdy neměla problémy a navíc mě doopravdy bavila. I když si sama pro sebe sem tam dělám nějaké ty statistiky – jak dlouho průměrně spím, kolik měsíčně utratím za jídlo, galanterii, léky, dárky… ekonomy a statistiky ráda nemám. Proč? Z velké části jsou totiž značně omezení. Fungují jenom v číslech. Když jim nedáte číslice, považují vaše požadavky, výzkumy a závěry za nepodstatné, neprokazatelné a nepostačující.

Jasně, že si to beru trochu osobně. Společenská odpovědnost firem není o číslech. Moje disertační práce není o číslech a celý můj svět není JEN o číslech. Vlastně všechno podstatné, co v životě máme, se v číslech vyjádřit nedá. Jasně, můžu říct, že mám deset přátel, ale jaká je kvalita přátelství? Můžu spát deset hodin, ale kvalita spánku? A přínos pro zdraví či energii? Naše doba je o číslech. Všechno se snažíme kvantifikovat. Musíme to spočítat. Musíme a za každou cenu. Číslový mor se šíří všude kolem nás. Možná je to proto, že máme dva typy lidí (a helemese a už tu máme číslo a jak nás pěkně omezuje). Vychází to z metodiky MBTI a přesné označení si nepamatuji – jedni jsou na čísla a druzí ani ne, možná jsou ti první víc průbojní a zastávají takové pozice, že se jim povedlo čísla vnutit všude. A možná se jim jen podřizujeme.