Už jsem vám psala, že jednou z akcí, kterou můžete navštívit je Sázavafest ve Světlé nad Sázavou. Protože bylo dneska vstupné zdarma a protože mi připadá zajímavý, vyrazila jsem se podívat na Jiřího Dědečka, který nám kdysi zpíval ve škole a od něhož už mám autogram z knižního veletrhu z roku 2014. Slyšela jsem ještě kousek Jelenů (no zrovna píseň Jelen... Zabil jsem v lese jelena mě moc nenadchla pro svůj text!), rytmus byl dobrej. Dalo by se na to trsat. Zato Vladimír Mišík se svým blues mi připadal příliš uspávací. Tenhle styl hudby se mi nelíbil, a tak jsem si vyrazila prohlédnout okolí.
Spousta stánků s jídlem (grilované maso, langoše a bramborové spirálky, ale i trdelníky), šperky (zajímavý byl stánek s náušničkama z mrňavých ořezaných pastelek, pletenýma pidiponožkama, pírkama apod.), stánky s tetováním a piercingem a pak ohraničená plocha pro kuřáky. Nad tím mi vážně zůstává rozum stát. Kromě toho, že se můžete převléknout za ženicha a nevěstu, nechat se pověsit do postroje a vyhazovat z ringu molitanové kostky, si taky můžete skočit ze šesti nebo deseti metrů do nafouknuté plachty.
Ptala jsem se dvou securiťáků, proč po mně chtějí vědět, jestli jsem kuřák a co by se změnilo, kdybych byla. A jak by to poznali. Jejich odpovědi byly pofidérní, že prý bych si tam koupila krabičku cigaret. Jo, a když běžně tvrdím, že kuřáci jsou převážně sobci a utiskují ostatní, které nutí čuchat vlastní smrad, znovu se mi to svým způsobem potvrdilo, protože v téhle zóně mohou pouze kuřáci soutěžit o ceny (nevím, jestli to nejsou náhodou cigarety, pak by to asi dávalo větší smysl). A to si stěžují, že je my nekuřáci utiskujeme... nevím, o žádných soutěžích, z nichž by byli kuřáci vyřazeni. Naopak jsou dokonce zvýhodněni např. pojišťovnou VZP, která za odvykání kouření (ale stejně tak i za zbavování se obezity) nabízí bodové bonusy, díky nimž lze dostat větší příspěvek. Tak to jen úvaha na okraj, abyste věděli, že občas něco nechápu. :-) A teď už k Dědečkovi.
Ptala jsem se dvou securiťáků, proč po mně chtějí vědět, jestli jsem kuřák a co by se změnilo, kdybych byla. A jak by to poznali. Jejich odpovědi byly pofidérní, že prý bych si tam koupila krabičku cigaret. Jo, a když běžně tvrdím, že kuřáci jsou převážně sobci a utiskují ostatní, které nutí čuchat vlastní smrad, znovu se mi to svým způsobem potvrdilo, protože v téhle zóně mohou pouze kuřáci soutěžit o ceny (nevím, jestli to nejsou náhodou cigarety, pak by to asi dávalo větší smysl). A to si stěžují, že je my nekuřáci utiskujeme... nevím, o žádných soutěžích, z nichž by byli kuřáci vyřazeni. Naopak jsou dokonce zvýhodněni např. pojišťovnou VZP, která za odvykání kouření (ale stejně tak i za zbavování se obezity) nabízí bodové bonusy, díky nimž lze dostat větší příspěvek. Tak to jen úvaha na okraj, abyste věděli, že občas něco nechápu. :-) A teď už k Dědečkovi.
Přišla jsem trochu později, a tak jsem slyšela jenom:
- Musíme vidět dál,
- U studánky (Dans l’eau de la claire fontaine),
- U vás v kuchyni, tak trochu smutně o nevěře,
- Usměj se na mě,
- Zabili trafikantku,
- Vraťte nám nepřítele (a jděte do háje),
- Žalozpěv pro lehký holky (La complainte des filles de joie), ten se mi líbil ze všech nejvíc. Je to trochu jiný pohled, jak říká: „stačilo možná malinko a říkal bys jí maminko, tý děvce, co kunčofta shání.“
Na Dědečkovi se mi líbí, že jeho písničky mají myšlenku. Mají v sobě něco víc než jen obvyklý broukání. Trochu mi připomíná Jahelku, jenom... Svým způsobem ho vlastně nemám ráda. Nutí mě k přemýšlení o věcech, nad kterýma přemýšlet nechci. Ale to by mi ještě tak moc nevadilo. Má v těch svých písních taky trochu depky. Aspoň já to tak vnímám. Připadá mi to všechno o tom, jak je zle a špatně, jak dřív bylo zle... Jak sám řekl: „Všimněte si, že o šťastné lásce nikdo nezpívá. To nikoho nezajímá.“ Zato mi pro něj připadá tak nějak charakteristický: „... usměj se na mě, usměj, ať je ten svět míň hnusnej...“, ale abych mu nekřivdila, písnička pokračuje „zasměj se na mě, zasměj, ať je svět zase krásnej“.
Žádné komentáře:
Okomentovat