Navazuje na předchozí článek Co je dobře zorganizovaný prostor?
Obecně se mi přetvářka nezamlouvá a v oblasti úklidu už vůbec ne. Co je jejím smyslem? Proč bychom měli tvořit Potěmkinovu vesnici?
Pokud si dobře vzpomínám na hodiny dějepisu, nechal ji postavit Potěmkin kolem místa, kde plula carská loď. Smysl byl jasný – aby carovo oko vidělo, co vidět chtělo, a nikoliv pravdu. Zdá se neuvěřitelným, co k tomu doplňuje Wikipedie. Šlo o cestu carevny Kateřiny II. na Krym (zrovna tam!) v roce 1787 a doprovázel ji rakouský císař Josef II. Cílem bylo ukázat bohatství a moc Ruska před plánovaným útokem na Osmanskou říši. „Carský výlet na Krym se připravoval několik let. Na každém místě, kde měla carevna nocovat, byl postaven skvělý palác, vyspraveny cesty, opravovány fasády atd.“ Jenže změnit pustinu v kvetoucí kraj není tak jednoduché. A tak pozval Potěmkin z Petrohradu na čtyřicet malířů zběhlých v perspektivní malbě. „Ti pak podél Dněpru, po němž plulo několik desítek korábů s carskou suitou, namalovali kulisy vesnic, kolem nichž se pásl dobytek, svátečně oblečení venkované mávali a zpívali písně. Z dálky nebylo vidět, že dobytek sotva stojí na nohou, neboť carevně ukazovali pětkrát či šestkrát totéž stádo, které v noci hnali vždy na nové místo. Podobně bylo vidět i několik pluků, které se pro větší efekt přesunovaly a defilovaly tak před panovnicí několikrát. Po cestách jely vozy naložené pytli s obilím (ve skutečnosti se však jednalo o písek), před dekoracemi vesnic stáli jako vesničané opět převlečení vojáci Potěmkinových pluků. Ve vsích nebo městech, kudy průvod přímo projížděl, byly „pravé“ jen hlavní ulice, v průčelí bočních ulic stály opět jen kulisy. Ve vesnických chalupách se pak carevna a její doprovod nestačily divit tomu, že na stole vždy stála pečená husa. Byla to opět jedna a táž pečeně dle potřeby přenášená přes zadní dvorky. Při námořní přehlídce v Sevastopolu obstály jen první řady válečných lodí, v posledních řadách byly již jen lodě obchodní „upravené“ na bitevní koráby…“
Potěmkinovou vesnicí se označuje „snaha vylepšit něco více, než tomu ve skutečnosti je - falešně tak přikrášlit skutečnost a zastírat pravdivý stav věcí.“
V úklidu se to dá provést poměrně snadno – neroztříděné věci strčíte do skříně, krabice, pod postel nebo kamkoliv jinam. Případně k sobě zvete návštěvy jen do předem vymezených míst – podobá se to pruhům, po kterých se smíte pohybovat v továrnách, když vám ukazují jejich provoz. Jenže tam jde o vaši bezpečnost, kdežto stavitelům Potěmkinových vesnic jen o vlastní ego. Ale to si stejně lžou do kapsy. Sami přece musí vědět, že takhle to v pořádku není. O to víc mě to dráždí a snažím se tomu vyhýbat. Pokud nemám uklizeno, nepředstírám, že tomu je naopak tím, že bych věci ze skříňky nebo ze stolu smetla do nejbližší krabice a tu strčila třeba do sklepa nebo na půdu. Velice snadno se totiž stane, že tam už zůstane. Později nemám chuť přebírat krabice, v nichž se skrývá kdovíco. To radši ať moje návštěva vidí, že právě síťuju šátek, píšu článek na blog o CSR Akademii a plánuju zpracovat tři knihy o mozku na články v rámci týdne mozku a nemůžu se rozhodnout, který ze tří čajů si dám.
Zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pot%C4%9Bmkinova_vesnice
Pokud si dobře vzpomínám na hodiny dějepisu, nechal ji postavit Potěmkin kolem místa, kde plula carská loď. Smysl byl jasný – aby carovo oko vidělo, co vidět chtělo, a nikoliv pravdu. Zdá se neuvěřitelným, co k tomu doplňuje Wikipedie. Šlo o cestu carevny Kateřiny II. na Krym (zrovna tam!) v roce 1787 a doprovázel ji rakouský císař Josef II. Cílem bylo ukázat bohatství a moc Ruska před plánovaným útokem na Osmanskou říši. „Carský výlet na Krym se připravoval několik let. Na každém místě, kde měla carevna nocovat, byl postaven skvělý palác, vyspraveny cesty, opravovány fasády atd.“ Jenže změnit pustinu v kvetoucí kraj není tak jednoduché. A tak pozval Potěmkin z Petrohradu na čtyřicet malířů zběhlých v perspektivní malbě. „Ti pak podél Dněpru, po němž plulo několik desítek korábů s carskou suitou, namalovali kulisy vesnic, kolem nichž se pásl dobytek, svátečně oblečení venkované mávali a zpívali písně. Z dálky nebylo vidět, že dobytek sotva stojí na nohou, neboť carevně ukazovali pětkrát či šestkrát totéž stádo, které v noci hnali vždy na nové místo. Podobně bylo vidět i několik pluků, které se pro větší efekt přesunovaly a defilovaly tak před panovnicí několikrát. Po cestách jely vozy naložené pytli s obilím (ve skutečnosti se však jednalo o písek), před dekoracemi vesnic stáli jako vesničané opět převlečení vojáci Potěmkinových pluků. Ve vsích nebo městech, kudy průvod přímo projížděl, byly „pravé“ jen hlavní ulice, v průčelí bočních ulic stály opět jen kulisy. Ve vesnických chalupách se pak carevna a její doprovod nestačily divit tomu, že na stole vždy stála pečená husa. Byla to opět jedna a táž pečeně dle potřeby přenášená přes zadní dvorky. Při námořní přehlídce v Sevastopolu obstály jen první řady válečných lodí, v posledních řadách byly již jen lodě obchodní „upravené“ na bitevní koráby…“
Potěmkinovou vesnicí se označuje „snaha vylepšit něco více, než tomu ve skutečnosti je - falešně tak přikrášlit skutečnost a zastírat pravdivý stav věcí.“
V úklidu se to dá provést poměrně snadno – neroztříděné věci strčíte do skříně, krabice, pod postel nebo kamkoliv jinam. Případně k sobě zvete návštěvy jen do předem vymezených míst – podobá se to pruhům, po kterých se smíte pohybovat v továrnách, když vám ukazují jejich provoz. Jenže tam jde o vaši bezpečnost, kdežto stavitelům Potěmkinových vesnic jen o vlastní ego. Ale to si stejně lžou do kapsy. Sami přece musí vědět, že takhle to v pořádku není. O to víc mě to dráždí a snažím se tomu vyhýbat. Pokud nemám uklizeno, nepředstírám, že tomu je naopak tím, že bych věci ze skříňky nebo ze stolu smetla do nejbližší krabice a tu strčila třeba do sklepa nebo na půdu. Velice snadno se totiž stane, že tam už zůstane. Později nemám chuť přebírat krabice, v nichž se skrývá kdovíco. To radši ať moje návštěva vidí, že právě síťuju šátek, píšu článek na blog o CSR Akademii a plánuju zpracovat tři knihy o mozku na články v rámci týdne mozku a nemůžu se rozhodnout, který ze tří čajů si dám.
Zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pot%C4%9Bmkinova_vesnice
3 komentáře:
Mluvíš mi z duše!
Bohužel zbytek rodiny jede přesně v režimu Potěmkina, "jak by to vypadalo kdyby přišla návštěva". A že ke mě těch návštěv chodí... dokonce bych řekl, že poslední nerodinná návštěva jsi byla někdy na jaře ty ;-)
Však u nás je to taky tak - především minulá generace hodně dbá na to, jak by to vypadalo. Znám pár lidí, co dezinfikují savem málem i kytky, takže pro ty to bude vypadat vždycky blbě a ačkoli se snažím o mínění druhých vůbec nestarat dle písničky No Name - Aké by to bolo: "Iba si pomyslím aké by to bolo
a aké dobré by to mohlo byť
keby sa staral každý sám o seba
aby tí druhí mohli len tak žiť"... Trávit život úklidem, kterým si doma udělám akorát tak nepořádek, kvůli někomu jinému mi přijde na hlavu. A zvlášť u nás tvořivých si myslím, že by uklizený pracovní stůl nebo dílnička znamenala vážnou nemoc. ;-))
jj, prázdný stůl jsem měl naposled když jsem ho stěhoval z jedné místnosti do druhé ;-)
Okomentovat