Elba je třetím největším italským ostrovem (po Sicílii a Sardinii), ale i tak to není žádný obr - na délku má 27 kilometrů a na šířku 18 kilometrů. Název pochází z výrazu aethalia (= jiskra) podle ohně v tavících pecích, ve kterých Etruskové vyráběli železo. Pod nadvládou Římanů se jmenoval Ilva (= železo). Současná podoba jeho jména pochází z 6. století.
Elbané mají na vlajce tři včeličky podle Napoleona, který měl jednu, a devět měsíců tu vládl (k tomu se ještě dostanu). V autobuse jsme nejprve viděli dokument Na cestě, který najdete ve zdrojích a můžete se na něj také podívat, a potom „Elba – stopami císaře“. Hned mě napadlo, že to bude už můj druhý navštívený ostrov, kde pobýval císař. Ono se mu tu snad i líbilo, ale ve Francii byl radši než ve vyhnanství. Druhý ostrov je tedy – jak můžete vidět ve štítcích (články už dva roky slibuji a ještě jsem se k sepsání nedostala, ale chystám se na to, protože to taky byla skvělá dovolená) – Korfu. Tenhle ostrov si zamilovala císařovna Sisi. A když jsem to o ní četla, zatoužila jsem ho vidět i já. A nezklamal moje očekávání. Dnes už si netroufám říct, jak moc je předčil, ale byla jsem z té dovolené naprosto unešená. Víc než nyní z Elby, i když tu jsem si taky parádně užila. Možná kdyby nějaká Pavla Smetanová napsala Příběhy z Napoleonova ostrova…
Elba je italský ostrov v Tyrhénském moři patřící k Toskánsku a ležící asi 10 kilometrů od pobřežního města Piombino. Rozloha ostrova je asi 224 kilometrů2 a délka pobřeží přibližně 147 kilometrů. Dělí se na osm administrativních částí (povím vám o nich později): Portoferraio, Campo nell'Elba, Capoliveri, Marciana, Marciana Marina, Porto Azzurro, Rio Marina a Rio nell'Elba. Nejvyšším vrcholem je Monte Capanne s nadmořskou výškou 1019 metrů.
Elba, mající tvar ryby plující doleva, je součástí jednoho z největších národního parků – Toskánského souostroví. Podle legendy vystoupila tyrhénská Venuše z pěny mořských vln a rozbil se jí náhrdelník se sedmi perlami – když dopadly na hladinu, staly se z nich ostrovy: Gorgona, Capraia, Pianosa, Montecristo, Giglio a Giannutri a Elba.
Elba je známa pěstováním vinné révy, i když nyní už jí je mnohem méně než dříve, protože mnoho jí bylo třeba zlikvidovat vinou vinné mšice. Divoce tu roste rozmarýn i šalvěj.
Typickým italským jídlem je prý rybí polévka z burita udělaná z tresky uvařené v osolené vodě s olivovým olejem, rajčaty a šantou kočičí. Jedná se o snídaňový pokrm horníků. Pochází odsud i nadívané sardinky. To bych docela ráda viděla! Na Elbě jsme se bohužel s místní kuchyní moc neseznámili, protože nebylo kdy.
Zdroje:
vlastní poznámky + doplnění z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Elba
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185966822-na-ceste/212562260120029-na-ceste-po-elbe/ - Můžete si pustit pořad Na cestě po Elbě.
http://www.gosur.com/map/?satellite=1&awid=183914436&gclid=CLmn4IiFw8ACFY_MtAodUC0Atg
P. S.: Každý odstavec schválně začíná výrazem Elba... to pro navození správné atmosféry (nebo aspoň pokus o to;-)).
Elbané mají na vlajce tři včeličky podle Napoleona, který měl jednu, a devět měsíců tu vládl (k tomu se ještě dostanu). V autobuse jsme nejprve viděli dokument Na cestě, který najdete ve zdrojích a můžete se na něj také podívat, a potom „Elba – stopami císaře“. Hned mě napadlo, že to bude už můj druhý navštívený ostrov, kde pobýval císař. Ono se mu tu snad i líbilo, ale ve Francii byl radši než ve vyhnanství. Druhý ostrov je tedy – jak můžete vidět ve štítcích (články už dva roky slibuji a ještě jsem se k sepsání nedostala, ale chystám se na to, protože to taky byla skvělá dovolená) – Korfu. Tenhle ostrov si zamilovala císařovna Sisi. A když jsem to o ní četla, zatoužila jsem ho vidět i já. A nezklamal moje očekávání. Dnes už si netroufám říct, jak moc je předčil, ale byla jsem z té dovolené naprosto unešená. Víc než nyní z Elby, i když tu jsem si taky parádně užila. Možná kdyby nějaká Pavla Smetanová napsala Příběhy z Napoleonova ostrova…
Elba je italský ostrov v Tyrhénském moři patřící k Toskánsku a ležící asi 10 kilometrů od pobřežního města Piombino. Rozloha ostrova je asi 224 kilometrů2 a délka pobřeží přibližně 147 kilometrů. Dělí se na osm administrativních částí (povím vám o nich později): Portoferraio, Campo nell'Elba, Capoliveri, Marciana, Marciana Marina, Porto Azzurro, Rio Marina a Rio nell'Elba. Nejvyšším vrcholem je Monte Capanne s nadmořskou výškou 1019 metrů.
Elba, mající tvar ryby plující doleva, je součástí jednoho z největších národního parků – Toskánského souostroví. Podle legendy vystoupila tyrhénská Venuše z pěny mořských vln a rozbil se jí náhrdelník se sedmi perlami – když dopadly na hladinu, staly se z nich ostrovy: Gorgona, Capraia, Pianosa, Montecristo, Giglio a Giannutri a Elba.
Elba je známa pěstováním vinné révy, i když nyní už jí je mnohem méně než dříve, protože mnoho jí bylo třeba zlikvidovat vinou vinné mšice. Divoce tu roste rozmarýn i šalvěj.
Typickým italským jídlem je prý rybí polévka z burita udělaná z tresky uvařené v osolené vodě s olivovým olejem, rajčaty a šantou kočičí. Jedná se o snídaňový pokrm horníků. Pochází odsud i nadívané sardinky. To bych docela ráda viděla! Na Elbě jsme se bohužel s místní kuchyní moc neseznámili, protože nebylo kdy.
Zdroje:
vlastní poznámky + doplnění z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Elba
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185966822-na-ceste/212562260120029-na-ceste-po-elbe/ - Můžete si pustit pořad Na cestě po Elbě.
http://www.gosur.com/map/?satellite=1&awid=183914436&gclid=CLmn4IiFw8ACFY_MtAodUC0Atg
P. S.: Každý odstavec schválně začíná výrazem Elba... to pro navození správné atmosféry (nebo aspoň pokus o to;-)).
Žádné komentáře:
Okomentovat