Kostelík Madonna di Monserrato

Kostelík Madonna di Monseratto (foto: JV)

Ráno v autobuse dostávám krabici s Napoleonovým pokladem, kterou jsme vyhráli. Z předání za jízdy v autobuse moc radost nemám, protože padám ze strany na stranu, ale nakonec se mi podaří cenu důstojně převzít a zase se vrátit zpátky. V krabici máme tři tatranky, tři müsli tyčinky, víno Merlot, šedé a červené sportovní tričko a troje froté ponožky Sherpax (tu značku už mám a vyhovuje mi, i když preferuju tenké ponožky). Z ceny mám radost, ale ještě větší z toho, že jsme to dokázali.

Naším první dnešním cílem je kostelík kilometr za Porto Azzurrem směrem na Rio nell'Elba zvaný Madonna di Monserrato. Jedná se o jeden z nejatraktivnějších pozůstatků po Španělech. V 17. století byl guvernér Ponse y Leon poslán na Elbu, ale bylo mu natolik smutno po Katalánsku, že nechal zhotovit kopii zázračného obrazu černé Madony z Monserratu a na konci opuštěného údolí před divoce romantickou kulisou horského masivu Monte Castello nechal v miniaturním provedení postavit klášter. Každý rok se 8. září kostelík otevře poutníkům – pouť trvá celý týden.

Hrad Volerraio (foto: JV)

Vracíme se od něj zpátky dolů a zahneme doprava téměř neznatelnou pěšinkou, která působí dojmem, že ji využívají jen horské kozy. Drápeme se cestou necestou na Cima del Monte (516 metrů nad mořem) a je to teda fakt hustý. Pohorky potřeba nejsou, ale pěšina je dost strmá a kamínky nám pod nohama ujíždějí. Ještě že je trochu pod mrakem a jde se z větší části lesem. I tak je jednomu z účastníků špatně z horka.

Z dálky pozorujeme (někteří toužebně – třeba keškaři) hrad Volterraio v nadmořské výšce 394 metrů. Dá se tam dojít za půl hodiny ze silnice vedoucí do Rio nell'Elba. A do té my z vrcholku hory plného vysílačů klesáme.

Hrad Volerraio (foto: JV)

Cesta po hřebeni (foto: JV)

Rio nell'Elba je jedno z nejstarších městeček na ostrově – místo bylo osídleno již v době bronzové. Leží na úpatí horského hřebene mezi Monte Strega (Hora čarodějnic) a Cima del Monte v nadmořské výšce 180 metrů. Obranné hradby se tyčí i po stranách farního kostela San Quirino na Piazza del Popolo, kde mlsně nakukujeme do restaurace, z níž voní česnek.

Rio nell'Elba (foto: Lenka)

Prádelna (foto: Lenka)

Na závěr se jdeme podívat do prádelny, kde se ještě dnes pere ručně.

Zdroje:
vlastní poznámky z deníku
Eleanore Tomek: Elba, Merian live, ISBN 978-80-7236-680-4.