Předcházející článek - Čtení pro štěstí a Alexandre Dumas (1/3).
Zajímavostí díla Alexandra Dumase je, že několik z nich (např. Tisíc a jeden přízrak) patří do žánru frenetické literatury, což je označení pro žánr dvacátých a třicátých let devatenáctého století, který ve Francii bezprostředně navázal na gotický román. Frenetickou literaturu poznáte podle přehnané drastičnosti, zdůrazňování odpudivých detailů a drsných výjevů, které jsou vkomponovány do běžného, reálného pohledu na skutečnost se záměrem šokovat čtenáře. Hlavními postavami děl jsou obvykle nenormální jedinci, kteří pohrdají svým okolím a společenskými normami a nejednou se ocitají v moci satana nebo jiných temných sil a vášní. V příbězích se rozvíjí stereotypní schéma: bezbrannou dívku pronásleduje hrůzný trýznitel, pak se objeví tajemný ochránce, který se ji snaží zachránit. K představitelům frenetické literatury se řadí například Jules Janin (Mrtvý osel a gilotinovaná žena), Honoré de Balzac v raných dílech pod pseudonymem Horace de Saint-Aubin (Poslední víla), již zmiňovaný Alexandre Dumase starší a románová prvotina Victora Huga Han z Islandu. Spolu s gotickým románem je frenetická literatura předchůdcem moderního hororu.
Frenetická literatura byla silně ovlivněna literárním dílem markýze de Sade (Donatien Alphonse François, markýz de Sade, jenž žil od 2. června 1740 až do 2. prosince 1814). Z jeho jména byl odvozen výraz „sadismus“. Byl autorem zčásti pornografických, zčásti filosofických knih. Kromě psaní měl zřejmě zálibu v bičování milenek a dalších nevhodných praktikách, a proto byl několikrát vězněn a také musel nejednou uprchnout z Francie do Itálie. Jeho život byl zajisté nesmírně zajímavý a pln různých pikantností. Musím alespoň zmínit, že 2. července 1789 křičel z okna své cely a vyzýval lid k útoku na pevnost, za což byl převezen do blázince v Charentonu (kam byl později převezen znovu a skonal tam ve věku 74 let). Přesun pro něho byl poněkud smutný, protože o 12 dní později k útoku na Bastilu opravdu došlo a vězni byli osvobozeni. Co se týče díla, byl po celé 19. století zapomenut a vydání většiny svých knih se nedočkal. „Celým jeho dílem se vine nejen popis opravdu nejrůznějších úchylek – korunovaný sadismem – ale také statě větší mírou filozofické, menší dokonce politické. Zatímco ty druhé působí již zastarale, první, filozofické jsou až obdivuhodně nadčasové a nejen to; jsou nesmírně přesné a výstižné, co se zachycení opravdové povahy člověka jako živočišného druhu týče.“ Z jeho děl lze jmenovat např. Justina čili prokletí ctnosti; 120 dnů Sodomy, jejíž vydání z roku 2000 má dokonce předmluvu od MUDr. Radima Uzla. Možná si zkusím něco z tohoto žánru přečíst, jestli na to budu mít žaludek.
Frenetická literatura byla silně ovlivněna literárním dílem markýze de Sade (Donatien Alphonse François, markýz de Sade, jenž žil od 2. června 1740 až do 2. prosince 1814). Z jeho jména byl odvozen výraz „sadismus“. Byl autorem zčásti pornografických, zčásti filosofických knih. Kromě psaní měl zřejmě zálibu v bičování milenek a dalších nevhodných praktikách, a proto byl několikrát vězněn a také musel nejednou uprchnout z Francie do Itálie. Jeho život byl zajisté nesmírně zajímavý a pln různých pikantností. Musím alespoň zmínit, že 2. července 1789 křičel z okna své cely a vyzýval lid k útoku na pevnost, za což byl převezen do blázince v Charentonu (kam byl později převezen znovu a skonal tam ve věku 74 let). Přesun pro něho byl poněkud smutný, protože o 12 dní později k útoku na Bastilu opravdu došlo a vězni byli osvobozeni. Co se týče díla, byl po celé 19. století zapomenut a vydání většiny svých knih se nedočkal. „Celým jeho dílem se vine nejen popis opravdu nejrůznějších úchylek – korunovaný sadismem – ale také statě větší mírou filozofické, menší dokonce politické. Zatímco ty druhé působí již zastarale, první, filozofické jsou až obdivuhodně nadčasové a nejen to; jsou nesmírně přesné a výstižné, co se zachycení opravdové povahy člověka jako živočišného druhu týče.“ Z jeho děl lze jmenovat např. Justina čili prokletí ctnosti; 120 dnů Sodomy, jejíž vydání z roku 2000 má dokonce předmluvu od MUDr. Radima Uzla. Možná si zkusím něco z tohoto žánru přečíst, jestli na to budu mít žaludek.
Žádné komentáře:
Okomentovat