Deštivé září. První školní den. Ač dlouho ze školy, stejně na mě doléhá tíseň končících prázdnin. Kdo by nechtěl mít krásné slunné léto ještě o pár dnů(měsíců) delší?
Ale špatnou náladou se nic nevyřeší.
Osvědčeným lékem na deštivé počasí jsou knihy. Samozřejmě jen ty dobré. Hrabě Monte Cristo se může směle řadit mezi ty nejlepší.
Alexandre Dumas starší napsal román Hrabě Monte Cristo v letech 1844–1845. Musím ho obdivovat, protože je to vskutku velkolepé dílo. Čtu překlad od Mileny Tomáškové a Jana Vladislava. Vyšel v roce 1963 ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění, n. p. v Praze. První kniha obsahující první a druhý díl má 334 stránek a druhé dvě jsou na tom obdobně. Cena všech svazků dohromady byla tehddy 69,50 Kčs.
První knihu jsem přečetla za čtrnáct dní od svého návratu z Elby a druhá už je rozečtená. Podle Wikipedie se jedná o druhý nejznámější historicko-dobrodružný román tohoto autora. Prvním jsou pochopitelně Tři mušketýři. I o jejich četbě jsem uvažovala, ale jsou ještě obsáhlejší, a tudíž náročnější na přepravu a nejlépe se čte při cestování vlakem, kde vás nic neruší (především ne myšlenky na to, že byste měli dělat něco jiného). Dílo bylo napsáno (stejně jako Tři mušketýři) ve spolupráci s profesorem historie Augustem Maquetem, což se dá docela dobře odhadnout při detailních popisech některých historických souvislostí, např. návratu Napoleona z Elby. Zajímalo by mě, odkud se tolik vyznal v práci s loděmi, protože i v této oblasti se pouští do větší popisnosti a zdá se, že problematice rozumí.
Ale podívejme se nejprve krátce na autora, než vám nastíním, o čem pojednává tento zajímavý román. Alexandre Dumas starší (vl. jménem Thomas Alexandre Davy de La Pailleterie) se narodil 24. července 1802 a zemřel 5. prosince 1870. Patřil k předním představitelům romantismu především svými romány. Jeho otec se narodil ze smíšeného vztahu markýze Alexandra Davy de La Pailleterie a černošky Marie-Cessette Dumas, a tak měl i náš slavný spisovatel tak trochu černošské rysy.
Pro jeho tvorbu bylo důležité setkání s již zmiňovaným profesorem historie Augustem Maquetem (1813–1888). Spolupracovali od roku 1839 do 1857, kdy se rozešli ve zlém. Maquet vyhledával materiál a vypracovával první nástin děje a Dumas spolu s dalšími spolupracovníky vytvářel romány, díky tomu je považován za nesmírně plodného autora – jeho dílo totiž zahrnuje „dramata, komedie, romány, novely, paměti, knihy cestovních dojmů, obrazy mravů, ale i historická pojednání“ a čítá 257 svazků. Dumasovi odpůrci jeho tvorbu označovali za Továrnu na romány. Osobně si myslím, že to není prospěšné pro autora, ale pokud vzniká kvalitní dílo, dostáváme to, co chceme, ne?
Ačkoliv Dumas vydělal psaním značné jmění, nevhodnými investicemi a nejrůznějšími neúspěchy (pronájem následně nenavštěvovaného divadla, neúspěšné vydávání časopisů, rozvod s Idou Ferrierovou, rozchod se spolupracovníkem Maquetem atd.) se o ně zase připravil a neustále mu hrozil bankrot. Zemřel u svého syna, taktéž slavného spisovatele, Alexandra Dumase mladšího v Puys.
Alexandre Dumas mladší (27. července 1824, Paříž až 27. listopadu 1895, Marly-le-Roi) Tento francouzský prozaik a dramatik šel nejprve ve stopách svého otce romány Dobrodružství čtyř žen a jednoho papouška a Jindřich Navarský, ale současně s tím začal psát realistické romány. Nejznámějším z nich je Dáma s kaméliemi, jenž byl inspirován životem kurtizány Marie Duplessis. Dramatizace tohoto díla byla cenzurou dlouho zadržována, protože autor zaujal na svou dobu příliš revoluční postoj. Toto dílo bylo inspirací pro Giuseppe Verdiho, a tak vznikla opera La traviata. Ve svých divadelních hrách se zabýval právy žen, předsudky společnosti, rozvody a nemanželskými dětmi (jímž byl sám) atp.
Ale špatnou náladou se nic nevyřeší.
Osvědčeným lékem na deštivé počasí jsou knihy. Samozřejmě jen ty dobré. Hrabě Monte Cristo se může směle řadit mezi ty nejlepší.
Alexandre Dumas starší napsal román Hrabě Monte Cristo v letech 1844–1845. Musím ho obdivovat, protože je to vskutku velkolepé dílo. Čtu překlad od Mileny Tomáškové a Jana Vladislava. Vyšel v roce 1963 ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění, n. p. v Praze. První kniha obsahující první a druhý díl má 334 stránek a druhé dvě jsou na tom obdobně. Cena všech svazků dohromady byla tehddy 69,50 Kčs.
První knihu jsem přečetla za čtrnáct dní od svého návratu z Elby a druhá už je rozečtená. Podle Wikipedie se jedná o druhý nejznámější historicko-dobrodružný román tohoto autora. Prvním jsou pochopitelně Tři mušketýři. I o jejich četbě jsem uvažovala, ale jsou ještě obsáhlejší, a tudíž náročnější na přepravu a nejlépe se čte při cestování vlakem, kde vás nic neruší (především ne myšlenky na to, že byste měli dělat něco jiného). Dílo bylo napsáno (stejně jako Tři mušketýři) ve spolupráci s profesorem historie Augustem Maquetem, což se dá docela dobře odhadnout při detailních popisech některých historických souvislostí, např. návratu Napoleona z Elby. Zajímalo by mě, odkud se tolik vyznal v práci s loděmi, protože i v této oblasti se pouští do větší popisnosti a zdá se, že problematice rozumí.
Ale podívejme se nejprve krátce na autora, než vám nastíním, o čem pojednává tento zajímavý román. Alexandre Dumas starší (vl. jménem Thomas Alexandre Davy de La Pailleterie) se narodil 24. července 1802 a zemřel 5. prosince 1870. Patřil k předním představitelům romantismu především svými romány. Jeho otec se narodil ze smíšeného vztahu markýze Alexandra Davy de La Pailleterie a černošky Marie-Cessette Dumas, a tak měl i náš slavný spisovatel tak trochu černošské rysy.
Pro jeho tvorbu bylo důležité setkání s již zmiňovaným profesorem historie Augustem Maquetem (1813–1888). Spolupracovali od roku 1839 do 1857, kdy se rozešli ve zlém. Maquet vyhledával materiál a vypracovával první nástin děje a Dumas spolu s dalšími spolupracovníky vytvářel romány, díky tomu je považován za nesmírně plodného autora – jeho dílo totiž zahrnuje „dramata, komedie, romány, novely, paměti, knihy cestovních dojmů, obrazy mravů, ale i historická pojednání“ a čítá 257 svazků. Dumasovi odpůrci jeho tvorbu označovali za Továrnu na romány. Osobně si myslím, že to není prospěšné pro autora, ale pokud vzniká kvalitní dílo, dostáváme to, co chceme, ne?
Ačkoliv Dumas vydělal psaním značné jmění, nevhodnými investicemi a nejrůznějšími neúspěchy (pronájem následně nenavštěvovaného divadla, neúspěšné vydávání časopisů, rozvod s Idou Ferrierovou, rozchod se spolupracovníkem Maquetem atd.) se o ně zase připravil a neustále mu hrozil bankrot. Zemřel u svého syna, taktéž slavného spisovatele, Alexandra Dumase mladšího v Puys.
Alexandre Dumas mladší (27. července 1824, Paříž až 27. listopadu 1895, Marly-le-Roi) Tento francouzský prozaik a dramatik šel nejprve ve stopách svého otce romány Dobrodružství čtyř žen a jednoho papouška a Jindřich Navarský, ale současně s tím začal psát realistické romány. Nejznámějším z nich je Dáma s kaméliemi, jenž byl inspirován životem kurtizány Marie Duplessis. Dramatizace tohoto díla byla cenzurou dlouho zadržována, protože autor zaujal na svou dobu příliš revoluční postoj. Toto dílo bylo inspirací pro Giuseppe Verdiho, a tak vznikla opera La traviata. Ve svých divadelních hrách se zabýval právy žen, předsudky společnosti, rozvody a nemanželskými dětmi (jímž byl sám) atp.
 | |
| Hrob Alexandra Dumase mladšího na Montmarteru (moje foto z návštěvy Paříže 2011) |
- „Často mě rmoutí myšlenka, že pro genialitu existuje hranice, kdežto pro hloupost nikoliv.“
- „Táta - to je velké dítě, které jsem měl, když jsem byl malé dítě.“
- „Není zajímavé, co vám ženy říkají, ale to, co zamlčují.“
- „Žena nemyslí buď na nic, nebo na něco podobného.“
- „Starý mládenec se nudí všude. Ženatý muž jen doma.“
- „Odpočinek, jako všechno, končí únavou.“
- „Žárlivost, to je umění působit sobě více zla než druhým.“
A něco od jeho otce:
- „Emancipace ženy je měřítkem emancipace celé společnosti.“
Zdroje:
DUMAS, A. Hrabě Monte Cristo: Kniha první – 1. a 2. díl. druhé. Milena Tomášková, Jan Vladislav. Eva Strebingerová. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, n. p., 1963, 334 s. ISBN 01-159-63 13/3.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandre_Dumas_star%C5%A1%C3%AD
http://cs.wikipedia.org/wiki/Frenetick%C3%A1_literatura
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mark%C3%BDz_de_Sade
http://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandre_Dumas_mlad%C5%A1%C3%AD
http://citaty.net/autori/alexandre-dumas-mladsi/?page=2
DUMAS, A. Hrabě Monte Cristo: Kniha první – 1. a 2. díl. druhé. Milena Tomášková, Jan Vladislav. Eva Strebingerová. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, n. p., 1963, 334 s. ISBN 01-159-63 13/3.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandre_Dumas_star%C5%A1%C3%AD
http://cs.wikipedia.org/wiki/Frenetick%C3%A1_literatura
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mark%C3%BDz_de_Sade
http://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandre_Dumas_mlad%C5%A1%C3%AD
http://citaty.net/autori/alexandre-dumas-mladsi/?page=2
Žádné komentáře:
Okomentovat