Jindřichův Hradec – Dům gobelínů, kulturních tradic a řemesel, o. p. s.

V pátek 25. července jsem si udělala pracovní výlet do Jindřichova Hradce. Dům gobelínů, kulturních tradic a řemesel, o. p. s. v Jindřichově Hradci mě zaujal už svým názvem. A když má k tomu ještě živou expozici = praktické předvádění restaurátorských prací na gobelínech, musela jsem ho pochopitelně navštívit.

Nejprve jsem se měla jít podívat na výstavu Petry Kolínové, která se narodila 20. května 1953 v Praze. Vystudovala obor skleněná bižuterie na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Poté nastoupila jako v pražské dílně na pozici restaurátorky gobelínů. V letech 1974–1980 absolvovala pod vedením profesora Bohuslava Felcmana obor textilního výtvarnictví na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Do 21. září se můžete podívat na stejnou výstavu, na které jsem byla já. Nebo alespoň jukněte na odkazy na konci této části článku. Její tkané obrázky jsou totiž zajímavé. Nejvíc se mi líbí Týden uklízečky s plastickým vysavačem a Zahradníkův rok, z něhož je tento obrázek.

Album 15

Album 16

V budově bývalého zámeckého pivovaru bylo vybudováno muzeum, které má připomínat, že zde v roce 1910 Marie Hoppe Teinitzerová založila textilní umělecké dílny. Tato žena, která studovala tkalcovskou školu v Berlíně, navrhovala, tvořila a propagovala moderní bytové textilie (závěsy, záclony, ložní povlečení, ubrusy, výbavy, prostírání, polštáře atd.) a soudobý oděvní textil. 

Marie Hoppe Teinitzerová (3. července 1879, Čížkov v okrese Pelhřimov – 8. listopadu 1960, Jindřichův Hradec) žila v Jindřichově Hradci, kde měl její otec koloniální obchod. Ač byla nadaná, nemohla jakožto dívka navštěvovat gymnázium, brala proto soukromé hodiny francouzštiny, němčiny a klavíru. Od studentů si půjčovala knihy a hodně četla. Navštěvovala vídeňskou malířskou školu profesora Böhma. V roce 1902 odešla do Prahy, kde jako jedna z prvních žen studovala uměleckoprůmyslovou školu. Po 4 letech svá studia v Praze dobrovolně ukončila a odjela studovat Vyšší tkalcovskou školu do Berlína. Procestovala i další země a zabývala se technologií barvení pomocí přírodních rostlinných barviv. Po návratu do Prahy v roce 1908 založila s dalšími mladými výtvarníky sdružení Artěl.  Později se k nim přidal např. Jan Zrzavý. Cílem bylo zvýšit uměleckou úroveň předmětů každodenní potřeby, zlepšit povědomí obecného vkusu. Objektem zájmu byl: textil, sklo, keramika, hračky, šperky, oděv. V rané fázi je produkce Artělu ovlivněna kubismem.

Jejím snem bylo založit si vlastní textilní dílnu, to se jí povedlo v Praze a brzy ji přestěhovala do rodného domu v Jindřichově Hradci. Zpočátku vyráběla záclony, polštáře, ubrusy, závěsy. Spolu s Emílií Paličkovou Mildeovou vytvořila kompletní textilní vybavení pro zámek v Novém Městě nad Metují.

V roce 1925 se Marie Teinitzerová provdala za filosofa V. Hoppeho, který pracoval v kanceláři presidenta republiky T. G. Masaryka.

Před zavřením dílnu zachránily dvě velké zakázky tapisérií: jednak se státním znakem podle návrhu Karla Svolinského, a jednak tapisérie „Československý len“ pro chystanou expozici na Světové výstavě v New Yorku v roce 1939, podle kartonu Karla Putze.

V období protektorátu se v dílnách tkaly především užitkové látky. V roce 1948 dílna utkala rozměrný „Karolínský gobelín“ podle návrhu Vladimíra Sychry pro velkou aulu pražského Karolina k šestistému výročí založení Karlovy univerzity. V témže roce byla dílna znárodněna a převedena do družstevních zařízení. Po roce 1989 byly dílny navráceny neteři - paní Olze Teinitzerové. Dnes je v dílnách zaměstnáno deset lidí, za Marie Teinitzerová jich bývalo čtyřicet.

Druhou zajímavou osobností byl Josef Müller (22. 2. 1931, Olešnice na Moravě – 10. 11. 1994, Jindřichův Hradec). Rok řídil dílny a pak se zaměřil na jejich výtvarné a tvůrčí vedení. Zavedl vlastní barvení materiálu a ručně předenou vlnu pro lepší výtvarný výraz zhotovených textilií. Na začátku 60. let zavedl v dílnách restaurování historických tapisérií tzv. metodou neznatelné rekonstrukce a retuše, která dobře fungovala pro hrubé tkaniny. U jemných ale bývalo problematické dobré vypnutí dodělaných částí. Josef Müller přišel s myšlenkou tzv. celoplošné skeletáže, která byla realizována až v 90. letech 20. století, po jeho smrti.

 Zdroje: vlastní poznámky, uvedené odkazy a http://www.dumgobelinu.cz/vyznamne-osobnosti/marie-hoppe-teinitzerova