Den Napoleona

V neděli, první den pobytu na ostrově, začneme Napoleonem Bonaparte. Určitě ho všichni znáte – i když ne osobně – takže bližší představení si nechám na jindy. Sem na Elbu byl poslán 4. května 1814 (nebo třetího?). Ano, je to přesně před dvěma sty lety a letos se to všude tady slaví. Jo, taky mi to připadalo trochu divné, ale Napoleona tu měli víceméně rádi. Udělal několik převratných reforem, díky kterým se zde obyvatelům lépe žilo. A to tu byl v exilu pouhých tři sta dní (9 měsíců 21 dní, a tak se tomu někdy říká mateřská dovolená… jestli jste pochopili proč, žádám o vysvětlení, já to nepobrala. Kdyby těhotenství, tak fajn, ale mateřská dovolená?).

Když se v jednom z dokumentů, který jsme viděli, říká, že Napoleon Elbu proslavil, myslím, že to není daleko od pravdy. Přibližně pětatřicet kilometrů od Elby leží Napoleonova rodná Korsika. I z toho důvodu a blízkosti Itálie se uvažovalo o tom, zda by nebylo lepší zvolit vzdálenější ostrov, kupříkladu Svatou Helenu, kam byl poslán později.

Úvahy neúvahy, Bonaparte zůstal na Elbě jako císařem a vládce ostrova. K dispozici měl osobní gardu čítající 700 mužů. Napoleon navrhl vlajku ostrova: bílou s červeným pruhem a třemi zlatými včelami.

Vlajka Elby navržená Napoleonem (foto: JV)

V okolních vodách sice hlídkovaly britské lodě, ale i tak 26. února 1815 uprchl zpět do Francie. Poté následovalo tzv. období stodenního císařství. A když prohrál bitvu u Waterloo byl internován podruhé – tentokrát už skutečně na Svaté Heleně v Atlantickém oceánu.

My dnes jedeme nejprve na horu San Martino, kde měl venkovské sídlo s výhledem na hlavní město ostrova – Portoferraio. Tuto budovu mu údajně koupila jeho sestra Paolina, která sem přijela spolu s matkou.

Přistavěné muzeum (foto: PS)

Napoleonova vila (foto: PS)

Půjdeme do obou jeho vil, a tak si můžeme koupit zlevněnou vstupenku za 8 €. Do každého zvlášť by to bylo po pěti. Na dětské slevy si tu moc nehrají. Z vily jsem poněkud zklamaná. Po našich „přeplácaných“ muzeích mě nedostatek exponátů deptá. Ale pokud tam půjdete s tím, že uvidíte něco málo z toho, jak Napoleon žil, můžete být spokojení. Vila byla opravdu pěkná a zajímavá. Stěny jsou nádherně malované – vypadá to, jako by u oken byly látkové závěsy a přitom je to jen malba. Působí to krásně romanticky.

Na jednom stropě jsou dvě holubičky rozvazující stuhu – mašličku. Má to být symbolické rozloučení s manželkou Josefínou, která byla údajně Napoleonovou jedinou láskou. Druhý sňatek měl snad být pouze z rozumu.

Zvláště krásně udělaný je egyptský salonek, v němž jsou na stěnách namalované sloupy, které díky stínům vypadají trojrozměrně. Pro souměrnost jsou na jedné straně pokoje domalovány dvoje dveře, kterých si všimnu až po bedlivém prohlížení, protože stojíme za provazem, takže nemůžeme jít blíž. Nejvíc mě fascinují znamení zvěrokruhu namalovaná na stropě.

Egyptský salonek (foto: JV)

 Odpoledne jdeme v Portoferraiu do zimního sídla Villa dei Mulini, kde je rovněž umístěno Napoleonovo muzeum. Opět nečekejte žádné hromady jeho věcí. Byl tu jen devět měsíců! Ale rovněž je to pěkný domeček a taky by se mi líbil.

Villa dei Mulini (foto: JV)

Interiér zimního sídla (foto: JV)