Český jazyk neboli češtinu můžeme rozdělit na spisovnou a nespisovnou. Spisovnou češtinou se obvykle rozumí „kodifikovaný útvar českého národního jazyka, který má funkci národně reprezentativní“. Užívá se v úředních dokumentech a oficiální komunikaci. Soustava pravidel určuje jak psaní, tak i výslovnost. Kodifikace spisovné češtiny je v Pravidlech českého pravospisu, Slovníku spisovaného jazyka českého a Slovníku spisovné češtiny. Střediskem kodifikace je Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR. Hovorová čeština je variantou spisovného jazyka. Užívá se v polooficiálních nebo neoficiálních mluvených projevech. Hovorové výrazy mají různou míru nespisovnosti.
Nespisovná čeština má několik podob. Nářečí (dialekt) je teritoriálně omezený nespisovný jazykový útvar, např. hanácké, moravskoslezské a lašské nářečí na Moravě. Výraz nářečí je někdy užíván pro malé oblasti, na větším území, kde se drobné rozdíly vyrovnají, se užívá tzv. nadnářečí (interdialekt). Ze středočeského interdialektu se v minulosti vyvinula dnešní spisovná čeština. Nejvýznamnějším interdialektem je v současnosti obecná čeština, která se užívá v neoficiálních projevech na celém území Čech a značné části Moravy.
Příklad:
dívat se … spisovný výraz
koukat se … hovorový výraz
čumět … výraz obecné češtiny (uvedený ve Slovníku spisovné češtiny)
vejrat … nespisovný výraz (neuvedený ve Slovníku spisovné češtiny)
Součástí národního jazyka jsou také slangy (včetně profesní mluvy) a argot. Jedná se o nespisovnou nebo hovorovou vrstvu jazyka. Zvláštními výrazy v češtině jsou například profesionalismy = jednoznačná, ale mnohdy nespisovná slova rozšířená v daném pracovním okruhu. Na Wikipedii se profesionalismy berou jako jeden z druhů slangu – profesní slang (názvosloví). Jde o širší význam slova slang. Jedná se o neoficiální odbornou terminologii. Výrazy mohou popisovat něco, pro co běžná čeština slovo nemá a je nutno danou věc opsat více slovy. Např. dodák = dodací list. Kniha Slovník nespisovné češtiny řadí profesionalismy coby řemeslnický a technický slang pod pojem slang. Výrazy např. falcmašina, fanka, lágr, letlampa, mufna, mudštyk, pinzlštrych, ponk…
Slangem se rozumí nespisovná mluva zájmových skupin. Na rozdíl od profesionalismů bývají i emocionálně zabarvené nebo metaforické. Zájmovými skupinami se zvláštním slangem jsou například studenti (akáda, bižule = biologie, ksichtkurs, potítko, zápich = zápočet,), myslivci (barva, kazatelna), herci (štěk = malá role), vojáci (bagr, bažant, blembák, buzerplac, saigon), železničáři (angličák, bobina, bumlák, datel, fofrhák, šíbr, šustrovat), pracovníci městské dopravy (babosed, gumák, housenka, kaštani, kecafon, mrtvák, šumák), sportovci (australan, bejzlanjna, betlém, bourká, kňafr, šlajsna), sázkaři, divadelníci (alternačka, bidýlko, doják, kasaštyk, pičičanda, pinda) hudebníci (altka, basák, cajdák, dešťovky, prkno, valdhorna, vypučíny), pracovníci médií (autky, bambus, boďák, bublák, časák, gerojš, handka, vodárna), cirkusáci (abtajl, adler, atila, celťák, fesťák), trampové, motoristé (fofrklacek, gabriolet, knédl, kosti, krňávky, kvalt, šaltpáka, vylágrovat). V roce 1937 stanovil Eugen Rippl tři specifické okruhy městské mluvy – pražskou, brněnskou a ostravskou. Místnímu nářečí užívanému ostravskými starousedlíky se říká „po našemu“. Např. banhof, bebechy, cymbal, cyp, chachar. Brněnský hantec obsahuje výrazy jako čurina, hokna, kocór, ráčmeny, sajtna, škopek, vasruvka.
Argot je v podstatě slang užívaný lidmi z okraje společnosti (zloději, alkoholici, prostitutky, vězni…) sloužící k popisu situací, s nimiž se setkávají, tak, aby jim nezasvěcenci nerozuměli. (Např. dostal le paso a ještě mu přišili mařenku = odsoudili ho za loupežné přepadení a ještě za maření úředního výkonu) Argotismy jsou v mluvě kulturních lidí nežádoucí upozorňuje učebnice českého jazyka. Věda zabývající se argotem se nazývá argotologie. Některé argotismy se staly všeobecně známými, např. šrajtofle (peněženka), štípnout, čórnout (ukrást), fízl, benga, chlupatej, švestky (policista), bahno (pivo)…
Žargon je „konkrétní jazykový jev obsahující mnoho slangových a profesních výrazů“. Stejný význam má i hantýrka.
Zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Slang
http://www.slangy.cz/SNC_Slangy.html
http://www.slangy.cz/SNC_O_cestine.html
http://www.slangy.cz/SNC_Argot.html
Nespisovná čeština má několik podob. Nářečí (dialekt) je teritoriálně omezený nespisovný jazykový útvar, např. hanácké, moravskoslezské a lašské nářečí na Moravě. Výraz nářečí je někdy užíván pro malé oblasti, na větším území, kde se drobné rozdíly vyrovnají, se užívá tzv. nadnářečí (interdialekt). Ze středočeského interdialektu se v minulosti vyvinula dnešní spisovná čeština. Nejvýznamnějším interdialektem je v současnosti obecná čeština, která se užívá v neoficiálních projevech na celém území Čech a značné části Moravy.
Příklad:
dívat se … spisovný výraz
koukat se … hovorový výraz
čumět … výraz obecné češtiny (uvedený ve Slovníku spisovné češtiny)
vejrat … nespisovný výraz (neuvedený ve Slovníku spisovné češtiny)
Součástí národního jazyka jsou také slangy (včetně profesní mluvy) a argot. Jedná se o nespisovnou nebo hovorovou vrstvu jazyka. Zvláštními výrazy v češtině jsou například profesionalismy = jednoznačná, ale mnohdy nespisovná slova rozšířená v daném pracovním okruhu. Na Wikipedii se profesionalismy berou jako jeden z druhů slangu – profesní slang (názvosloví). Jde o širší význam slova slang. Jedná se o neoficiální odbornou terminologii. Výrazy mohou popisovat něco, pro co běžná čeština slovo nemá a je nutno danou věc opsat více slovy. Např. dodák = dodací list. Kniha Slovník nespisovné češtiny řadí profesionalismy coby řemeslnický a technický slang pod pojem slang. Výrazy např. falcmašina, fanka, lágr, letlampa, mufna, mudštyk, pinzlštrych, ponk…
Slangem se rozumí nespisovná mluva zájmových skupin. Na rozdíl od profesionalismů bývají i emocionálně zabarvené nebo metaforické. Zájmovými skupinami se zvláštním slangem jsou například studenti (akáda, bižule = biologie, ksichtkurs, potítko, zápich = zápočet,), myslivci (barva, kazatelna), herci (štěk = malá role), vojáci (bagr, bažant, blembák, buzerplac, saigon), železničáři (angličák, bobina, bumlák, datel, fofrhák, šíbr, šustrovat), pracovníci městské dopravy (babosed, gumák, housenka, kaštani, kecafon, mrtvák, šumák), sportovci (australan, bejzlanjna, betlém, bourká, kňafr, šlajsna), sázkaři, divadelníci (alternačka, bidýlko, doják, kasaštyk, pičičanda, pinda) hudebníci (altka, basák, cajdák, dešťovky, prkno, valdhorna, vypučíny), pracovníci médií (autky, bambus, boďák, bublák, časák, gerojš, handka, vodárna), cirkusáci (abtajl, adler, atila, celťák, fesťák), trampové, motoristé (fofrklacek, gabriolet, knédl, kosti, krňávky, kvalt, šaltpáka, vylágrovat). V roce 1937 stanovil Eugen Rippl tři specifické okruhy městské mluvy – pražskou, brněnskou a ostravskou. Místnímu nářečí užívanému ostravskými starousedlíky se říká „po našemu“. Např. banhof, bebechy, cymbal, cyp, chachar. Brněnský hantec obsahuje výrazy jako čurina, hokna, kocór, ráčmeny, sajtna, škopek, vasruvka.
Argot je v podstatě slang užívaný lidmi z okraje společnosti (zloději, alkoholici, prostitutky, vězni…) sloužící k popisu situací, s nimiž se setkávají, tak, aby jim nezasvěcenci nerozuměli. (Např. dostal le paso a ještě mu přišili mařenku = odsoudili ho za loupežné přepadení a ještě za maření úředního výkonu) Argotismy jsou v mluvě kulturních lidí nežádoucí upozorňuje učebnice českého jazyka. Věda zabývající se argotem se nazývá argotologie. Některé argotismy se staly všeobecně známými, např. šrajtofle (peněženka), štípnout, čórnout (ukrást), fízl, benga, chlupatej, švestky (policista), bahno (pivo)…
Žargon je „konkrétní jazykový jev obsahující mnoho slangových a profesních výrazů“. Stejný význam má i hantýrka.
Zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Slang
http://www.slangy.cz/SNC_Slangy.html
http://www.slangy.cz/SNC_O_cestine.html
http://www.slangy.cz/SNC_Argot.html
Žádné komentáře:
Okomentovat