Porto Azzurro a mineralogické muzeum

Dneska (Po 11. srpna) máme v plánu výstup na nejvyšší vrchol ostrova – Monte Capanne. Ještě v autobuse nám Kuba, průvodce, rozdává mapy s tím, že to je pro krizové chvíle. „Jako když přestane jít GPSka?“ ptají se zvědaví šťouralové. „Nebo průvodce,“ dodá s mírně výhružným úsměvem Kuba.

Předtím jsme dlouze debatovali o tom, zda si vzít pohorky, nebo ne. Čtenáři mého blogu vědí, že mám pěkné, ale nemám je ráda, a tak jsem se od začátku přikláněla k variantě – s botaskama vyjdeš všude. Ale hazardér zase nejsem. Kvůli jednomu výstupu si brát pohory? Zaberou v batohu dost místa… a kdoví kolik lidí je bude mít. Má to být nenáročná dovolená, tak co?

Když vyjedeme trochu výše nad kemp, vidíme, že hory jsou v mracích. Průvodce nás nechá hlasovat, jestli tam chceme jít. Někteří jsou nabručení, ale ti rozumnější rozhodli, že na kopec polezeme, až bude něco vidět.

Náhradní program je Porto Azzurro a zátoka Terra Nera. Podle knižního průvodce je neoficiální hymnou města píseň Azzurro od Adriana Celetanta.

Město si postavili Španělé a pojmenovali ho Longone. Pevnost Forte di Longone postavená 1603 španělským králem Filipem III. chránila přístav a od roku 1858 sloužila jako vězení. Jenže místní obyvatelům se dál název málo lákavý pro turisty, a tak ho v roce 1947 přejmenovali na Porto Azzurro podle krásně modré vody, v níž se odráží obloha. Pevnost rozkládající se na kopci lze navštívit jen se speciálním povolením. Za jejími branami se nachází barokní farní kostel San Giacomo. Forte Focardo, druhou pevnost, postavili Španělé o sedm set let později na druhé straně zálivu, na dnešním území obce Capoliveri.

Nejprve navštívíme mineralogické muzeum, kam je vstupné 7 €, pro děti do 12 let 5 €. La Piccola Miniera – miniaturní železnice vedoucí 250 metrů dlouhou napodobeninou hornické štoly je pro děti atrakcí. Výklad mají dokonce i v češtině.

 

Kameny na prodej

Loď z malachitu

Kousky pyritu v křemeni (křišťálu?)

Aragonite azzurra

Spíš než mineralogické muzeum je zde obchod se spoustou různých nerostů. Prohlížím si oblíbené černé hematity, kostky falešného/kočičího zlata – pyrit, nádherně zelený malachit, který se nachází v Capoliveri. Líbí se mi aragonite azzurra, který se taktéž nachází v Capoliveri, a je světle modroučký.

Ptám se Petra, co je to „turchese“, ale on taky neví, tak že se mi zeptá prodavačky, jak se to řekne anglicky. To zase neví ona. Když Petr bezradně pokrčí rameny s tím, že si to doma vyhledám, odmítám se vzdát a mávám na ni, ať mi ukáže, který z těch kamínků to je – dle plakátu to totiž nepoznám, ale jinak bych mohla mít šanci, přece jen jsem se o minerály vždycky zajímala. Vyloví takovej krásnej modrej, tyrkysovej! Jasně – tyrkys je turchese! Nebo možná jeho levnější varianta tyrkenit, která je mu velice podobná. Jen stručně – tyrkenit je namodro obarvená hlíza howlitu a magnesitu – obarvený je jen na povrchu, uvnitř je bílý. A samozřejmě není tak vzácný.

Také se ponořím do úvah, zda je jeden z kamenů odrůdou křemene. Doma si pak dohledám, že obecný křemen je bílý až šedý, průsvitný až neprůhledný. Takový najdete třeba na poli v Čechách. Čirý se nazývá křišťál, žlutý citrín, růžový růženín, fialový ametyst, hnědá záhněda, černý morion. Mikroskopicky vláknitý křemen je nazýván chalcedon – tvoří celistvé, ledvinité, kulovité a krápníkovité agregáty s lasturnatým lomem a voskovým leskem. Chalcedon je nejčastěji šedomodrý, šedý, šedohnědý. Červeně zbarvenému chalcedonu se říká karneol (ten mám taky ráda), světle zeleně zbarvený chrysopras, tmavě zelený plasma, zelený okrový a červený jaspis, zelený s červenými skvrnami heliotrop. Kulovité agregáty tvořené vrstvičkami chalcedonu se nazývají acháty. Formou chalcedonu je i pazourek. A teď se v tom vyznejte!!! Každopádně jsem se mýlila v tom, že by s křemenem nějak souvisel zeleno-fialový fluorit.

Ráda bych si pořídila nějaký fluoritový náhrdelník, ale jsou příliš drahé. Zajímavý kámen je limonite pie dammone, který vypadá jako asfalt. Ten jsem vůbec neznala.

Ve vedlejší místnosti je tma a kameny jsou nasvíceny UV zářením, fantasticky světélkují: fluorit žlutozeleně, ale i fialově, kalcit růžově nebo fialově a aragonit dozelena. Některé názvy kamenů jsou opravdu zajímavé: scanaloedrica, carbonato, crisocolala (chrysocolla/cooper mineral), smithsounite carbonato di rame, ilvait.

Po prohlídce muzea máme rozchod a můžeme se jít podívat po městě. Na Porto Azzurro je zajímavé to, že se náměstí Piazza nachází hned u přístavu, nikoliv uprostřed města. Vidíme tam pořádnýho kocoura, kterého si troufnu pohladit. 

Válející se kocour (foto: JV)

 






Jdeme se podívat na kopec k pevnosti Longone, ale tam moc fotit nechtějí, a tak zase vracíme zpátky.

Pevnost Longone (foto: JV)

Ještě ochutnám místní zmrzlinu... ale o tom zase jindy. :-)

Zdroje:
vlastní poznámky z deníku
http://www.velebil.net/mineraly/tyrkys
http://www.velebil.net/mineraly/kremen
Eleanore Tomek: Elba, Merian live, ISBN 978-80-7236-680-4.