 |
| Míše jsme fuk, ale nechat ji doma samotnou nesmíme |
Dnešku jsme z legrace začali říkat Kočičí den, protože jsem si dnes pohladila (a viděla) tolik koček, jako snad nikdy v životě. Začalo to doma, naší Míšou, která už večer předem usoudila, že bude lépe přibalit se na cestu.
 |
| Velký šedý pořádně huňatý kocour |
První kočka, nebo možná kocour, čtvrtka je velikánský šedivák-stříbrňák se zvláštně světle zelenýma očima, z nichž jde trochu strach. Hladím ho proto jen opatrně a obezřetně. Potom se mazlím s menší černou kočičkou, která se hned otírá o nohy, a když si k ní dřepnu, nastrkuje hlavu na mazlení. Pak si na mě položí přední packy a slastně zatíná drápky. A najednou hup, a už ji mám na klíně. Vyfotit ji v podstatě nejde, protože se hned běží mazlit, takže mám jen jeden záběr z kočičí hygieny.
 |
| Černá odvážná kočka, která neváhá vyskočit cizímu člověku na klín |
 |
| Malej mazlíček ve Světlé v Podještědí |
Třetí v pořadí je maličké neposedné mourovaté kotě. Mazlit se nechá, s focením je opět potíž. A nebýt malého raťafáka, který se ho snažil ulovit, bývalo by snad šlo s námi až domů.
 |
| Trochu jako Miki, náš dřívější kocourek |
Další kočka sedí na okně u muškátů a pozoruje nás. Když se podíváte pozorně na můj článek Světlá pod Ještědem, objevíte u zelené chaloupky keramickou kočku způsobně sedící s ocáskem ovinutým kolem těla. Další dvě malá koťátka vidíme na zahradě jednoho domku pouze zpovzdálí.
 |
| Kočičí špunti v zahradě |
 |
| Nejen hrnečky tu mají na plotě |
Žádné komentáře:
Okomentovat