Světlá pod Ještědem

Domek se sluncem ve Světlé pod Ještědem

Tak jako každým rokem, akorát o týden později, jsme i letos vyrazili do Kytlic. 

Udělali jsme si mezizastávku v Liberci, kde jsme vyzvedávali jednu členku našeho týmu. Docela vtipně jsme se tam na nádraží ztratili, ale to až poté, co jsme si dali kafe, někdo bavorský vdoleček, a já makového platýze (s tím názvem jsem to musela vyzkoušet! O rybičky ale nemusíte mít strach, bylo to jenom pečivo s obrovským množstvím maku.) a škvarkový rohlík – všechno výborné z pekárny Šumava a. s. Po příjezdu jsme vyzvedli kámošku a zamířili podchodem k autu za nádražím, kde jsme zaparkovali zdarma. Ovšem k našemu překvapení podchod končil výstupem na poslední nástupiště. Chvíli jsme se zmateně rozhlíželi kolem a hledali, kudy bychom se asi tak dostali přes poslední koleje. Já si nejprve vůbec nevzpomínala, že jsme přes koleje nešli, ale pak jsme se při návratu nějak shodli, že musí být ještě jiný podchod, i když je to divné. 

Rozkošná chaloupka ve Světlé pod Ještědem

A já si jako první vybavila, že jsme do budovy nádraží vešli zvenku. A fakt, za chvíli jsme objevili druhý podchod. Tak jsme se zasmáli a vyrazili do Světlé pod Ještědem, kde nás čekalo další překvápko –  z džípíesky zmizely kešky a ke všemu jsme zjistili, že pracně sepsané poznámky s hinty jsme zapomněli doma u počítače. No to bylo nadávání a klení. 

Ještěd z dálky, i když vlastně celkem blízko

Ale nedalo se nic dělat, a tak jsme šli dál. Sotva si však Jarda sáhl do vnitřní kapsy u bundy, poznámky byly nalezeny. Záznamy o keších se v GPS bohužel objevily až večer nebo druhý den. Docela by mě zajímalo, čím to je, že to takhle zlobí. Nebo jestli je potřeba po nahrátí přístroj nějak restartovat? I přesto se nám podařilo dvě kešky ulovit  (jednu z nich jsem našla já).

Stejně jako Karolíně Světlé, jejíž naučnou stezkou jdeme, se mi místní kraj líbí. Obdivuji hlavně roztomilé, různě nazdobené chaloupky. Na mnoha z nich je cedulka s názvem díla, které se v ní podle Světlé jakoby odehrálo. V dálce vidíme Ještěd. Později jdeme kolem golfového hřiště a v Lesoparku Horka zahlédneme obra. Jen tak si v klidu spí. A chrápe.

Další chaloupka ve Světlé pod Ještědem

Ještěd golf

Místečko na golf

POZOR OBR!!!

Nádherná podzimní krajina, jako je v Kytlicích vždy

Miluju žluté stromy uprostřed zeleně

Hřbitov a kaplička

Dřevěný Kostel svatého Kryštofa

Úplně poslední zastávku si děláme v Kryštofově Údolí, kde si prohlížíme dřevěný kostel. Kryštofovo Údolí bylo v roce 2005 vyhlášeno „vesnickou památkovou zónou“. Dřevěný kostel zasvěcený svatému Kryštofovi postavený tesařem Michlem Schöbelem roku 1686 nahradil lutheránský kostelík ze 16. století, který stával na levém břehu říčky Rokytky. Chvíli posedíme v hospodě a jen tak tak stihneme právě hrající orloj, jenž je dílem Martina Chaloupky (1947–2015). Orloj je v pohybu každý den v každou celou hodinu od 8 do 22.

„Věž“ s orlojem

Postavičky v orloji 

A protože je krátce po Halloweenu, musím si vyfotit pár dýní. První vidíme dnes večer právě v již zmiňované hospůdce.

   

Halloweenská dýně

Čarodějnice před hospodou