Halloween letos připadne na úterý. Zatím marně přemýšlím, jak bych ho chtěla oslavit. Když hledám inspiraci, jako první zdroj použiji vlastní blog. Kde jinde bych našla tolik nápadů, které by se mi měly líbit? A nejspíš i něco, co jsem ještě nevyzkoušela.
První letošní dýňovou polévku už mám za sebou. Udělala jsem tu s vanilkou podle Apetitu (recept najdete normálně na webu) a je fakt skvělá. Teda aspoň já byla vůní vanilky v polévce přes počáteční nedůvěru (a obavy) opravdu nadšená. S vanilkou a smetanou se z krémové polévky stal málem zákusek. Ještě jí mám trochu v mrazáku, tak to by mohla být dobrá halloweenská večeře.
O mém halloweenském KALu (= společném pletení) jste si mohli přečíst na mém blogu o tvorbě. Prvotní záměr byl uplést si ponožky či podkolenky s pavouky, ale nakonec se mi pavoučci tak líbili, že jsem vytvořila návleky na ruce. Kdoví, možná je jednou udělám i na ponožky či podkolenky – k nějaké gothic nebo drsňácké sukni (černé nebo džínové), v chladnějším počasí by se daly natáhnout na černé silonky pro zvýšení dramatičnosti (a pohodlí). Do češtiny jsem je na základě svolení autorky přeložila já, ale zatím nevím o nikom, kdo by je se mnou pletl.
Jako další projekt jsem se pustila do svého prvního CALu, což je vlastně totéž jako KAL, který znamená knit along tedy společné pletení, akorát že je to crocheg along, tedy společné háčkování. Projekt na fantastickou „deku“ vypsala Tatsiana Kupryianchyk a neumím si představit, že by se do něj někdo na první pohled nezamiloval. Já podlehla kouzlu zelené a fialové na velkém šátku prakticky ihned. Můj první článek je: CAL Tatsiana Kupryianchyk: Spirits of Life.
Bylo by hezké zapálit si svíčky za zemřelé a trochu na ně zavzpomínat. V nedávné minulosti mám tři až pět, po nichž se mi trochu stýská. Za každého by se měla zapálit jiná svíčka.
Možná bych mohla vydlabat dýni, kterou mám v komoře, ale jelikož ve středu odjíždím, neměl by ji tak docela kdo sníst, takže oslavu s vydlabanou dýní si možná nechám až po Halloweenu.
Někdy mě překvapí, jak chytré jsou moje bývalé články. Proč jenom člověk zapomíná, co už jednou napsal? Právě mě v mém vlastním článku Jak oslavit Samhain dnes? zaujal odstaveček o tom, že se vlastně jednalo o konec roku a začátek nového, loučení se starým a zbytečným (teď nemyslím úklid fyzický, ale spíš duševní). Hned následující odstavec se pak týkal i fyzického. V tomto směru jsem právě začala s inventurou klubíček a úvahou, že bych si možná nějakou dobu žádná další nekoupila.
Žádné komentáře:
Okomentovat