Asi jste si všimli, jak se výlohy obchodů a ulice všech možných měst plní nejrůznější vánoční výzdobou. Ano, je to tak, Vánoce se už opravdu kvapem blíží. Vždyť už máme třetí adventní týden. Ještě jeden a pak se budou nadělovat dárečky!
Do konce tohoto týdne v Brně probíhají na výstavišti vánoční trhy. Miluju je! Mají kouzelnou atmosféru! Rozhodně tam nejsou kupy lidí, které by se všude tlačily, dýchaly vám za krk a vy jste se k žádnému stánku nedostali blíž než na dva metry. Nebo aspoň ne dneska odpoledne.
Fakt je, že jsem kvůli škole moc nestíhala... a ještě pořád nestíhám, takže jsem se dostala na trhy až později odpoledne, tipuji tak kolem čtvrté, ale stejně. Pokud vím, bývá to tam obvykle takové.
Navíc jsem šla s jedním moc fajn člověkem, kterému nevadí, když se zastavím, u čeho se mi zachce, klidně u každého druhého stánku, což jsem zpočátku taky skoro dělala. Svůj podíl na tom pochopitelně měli prodávající, kteří už si zvykli zákazníky „odchytávat“, i když jdou kolem a zjevně nemají zájem nahlédnout, co se tam či onde prodává.
Nejschopnějším „odchytávačem“ byl jeden chlapík s „olejem“ ylang-ylang. Nevím přesně, jak se to jmenovalo a psalo, no prostě to hodně silně vonělo mátou a prý to byla čistá silice. Zeptal se, jestli chceme trochu kápnout na ruku. No proč ne?
Asi už vás někdy někdo zastavil s vůní, kterou vám potřel zápěstí, a tak jsem něco podobného taky očekávala. Ale on nám to nakapal do dlaně a řekl, ať jdeme s ním ke stánku. V duchu jsem mu schválila taktiku. Kdo by taky odcházel někam pryč s rukou plnou „oleje“.
Tak jsme s ním šly ke stánku a tam se dozvěděli spoustu zajímavých informací. Pán nám poradil vetřít si tu věc do zátylku a my opravdu brzy ucítily příjemný chladivý pocit. Nálada se nám teda nijak výrazně nezlepšila, jak nám sliboval, ale to zřejmě bylo tím, že už byla velmi dobrá.
Příjemné pro mě bylo zjištění, že ta věc nakonec opravdu nebyla mastná, což bylo fajn vzhledem k tomu, že jsem si to kápla na kalhoty. Ale nechtěla jsem tu psát jen o týpkovi, kterej sice umí používat nejrůznější marketingové „triky“, ale když my jsme neměli tolik peněz a ani zájem, stejně nepochodil.
U jednoho stánku mě zaujala paní s kloboučky. Řekla jsem jí, že mi různé čepičky neslušej a pak jsem tam strávila asi deset minut, během kterých jsem si vyzkoušela přibližně deset čepiček a nakonec musela uznat, že to se mnou není tak zlé. Ale dvě stovky na mě byly i tak dost. I když moc dobře vím, že každá je jiná, jsou ručně dělané a taky trochu tuším cenu přízí. (Tu paní si pamatuji už z loňska, tehdy jsem se do jedné čepičky se zobáčkem vpředu hrozně moc zakoukala... škoda, že jsem si ji tenkrát nekoupila!).
Tradičně jsem si koupila nějaký ten šperk... mají tam takovej ten úžasnej hrabák – bižuterie za 30 Kč. Takový ty věci, který normálně v obchodech stojej nejmíň stovku.
Ale co mi udělalo největší radost, byla čokoláda. Vloni jsem si tam totiž s přáteli dala horkou čokoládu (krém) s ovocem a letos jsem se těšila, že si ji tam dám zase. Sice jsem ji už během roku někde měla, ale ta rozhodně nebyla tak dobrá. Ale když jsme konečně objevili stánek s čokoládou, zjistila jsem, že už zavíraj. Nebylo se až tak čemu divit, když nás chlapík s ylang-ylang tak dlouho zdržel. Bylo mi to líto, protože jsem se opravdu těšila. Když jsem si teda říkala, že budu muset rok počkat, paní se rozhodla, že nám ji ještě udělá, takže jsem si nakonec přece jen pošmákla. Jasně, můžete si říct, že jí šlo o kšeft, ale já si spíš myslím, že na Vánoce jsou na sebe lidi přece jen hodnější. Aspoň mně to tak teď připadá.
Žádné komentáře:
Okomentovat