Od kamarádky jsem dostala soubor s články o sekáčích, tedy second handech či jak jinak by se tyto „ekologické“ obchody daly nazvat. Napadá mě hned několik důvodů, proč tento typ obchodů navštěvovat:
- jsou levné,
- je tam spousta věcí v různých velikostech, barvách, tvarech (bohužel i kvalitě),
- je to ekologické – věci se hned nevyhazují, ale „donosí“ jako za starých dob,
- všechno není jen trapně uniformní jako v současnosti ve značkových obchodech,
- občas tam objevíte opravdové kuriozity nebo poklady.
- Autorka článku dále cení originalitu (nic podobného široko daleko) a kvalitu (sepranost a pouštění barvy by se už projevilo).
A proč ne?
- už to někdo nosil,
- musí se tam hrabat,
- kvalita nejistá,
- je to pod vaši úroveň.
Co radí?
- Nechodit do sekáče s konkrétním očekáváním. Není to totiž obchode, ve kterém seženete právě to, co hledáte. Buď se musíte omezit na přání typu – nějakou polodlouhou sukni, nebo raději jděte hledat jinam. „Vyražte s příjemných chvěním na hrudi, co dnes zajímavého objevíte.“
- „Choďte do sekáčů pravidelně - tak si zajistíte, že téměř vždycky najdete něco nového, pěkného, co jsem vám ještě nestihla vyfouknout :)“
Další zajímavosti, které jsem se dočetla: „Ani olympijské zlato ve hledání jehly v kupce sena vás nezachrání, pokud si vybíráte špatnou kupku. Štěstí hraje nezanedbatelnou roli, ale stejně tak jsou místa, kde dobrý kousek nenajdete ani za přemrštěnou cenu - prostě tam nic pořádného není a nikdy nebylo.“
Autorka dělí sekáče na dvě skupiny:
- Malé a domácky působící obchůdky, kde všechno vypadá hezky a upraveně.
- Velké haly plné k sobě sražených stolů plných hromadou „hadrů“. Tento typ upřednostňuje, neboť je to podle ní větší zábava. „Tu a tam leží mezi regály kabelka s nefunkčním zapínáním nebo bota se žralokem, ke které by druhou do páru nenašel ani Indiana Jones.“
A teď moje skromné zkušenosti z toulání po Brně podle jmenovaných sekáčů i s vlastními nápady. První túru jsem absolvovala s kolegyní. Navštívily jsme asi tak tři sekáče a já si koupila minisukni, šaty a šátek. V jednom obchodě jsme dostaly ochutnat calvados. Ona si myslím nekoupila nic a nevypadala nijak zvlášť nadšeně, ale snad to pro ni alespoň bylo relaxační odpoledne.
Druhou túru jsem absolvovala s jinou kamarádkou. Za tři hodiny jsme stihly navštívit (velice v pohodě a beze spěchu) 6 second handů. Nejprve jsme se šly podívat na Tvrdého, ale tam žádný nebyl. Pak jsme šly po Veveří, na které nakonec byly jen tři. V prvním jsem si koupila tři trička po desetikoruně. Do druhého se přiřítil jakýsi podivný pán a loudil igelitový pytel, že se mu venku nějaký roztrhl. Třetí jsme objevily náhodou kousek bokem pod Naturkou, ale dle turistického hesla: „Vlezem všude, kam to jde, a kam to nejde, tam taky“ jsem se dovnitř také musely podívat. Nic jsme tam neulovily, ale to nevadí. Hlavní není množství, ale užít si den. Čtvrtý obchůdek, na který jsem při zpětné analýze nákupu zapomněla, neboť jsem ho původně v plánu neměla, byl v ulici Mezírka 1 a měl by být ve stylu vintage village. Nevím přesně, co si pod tímto termínem představit, tak jsem se tam rozhodně chtěla kouknout. Popravdě mi přišel celkem normální, i když tam byly moc krásné věci, například kašmírový roláček s krátkým rukávem, který ale příjemně hřál. Oblečení nebylo za hubičku, ale proti normálnímu obchodu parádně levné. Tady se mi podařilo ulovit šaty a jsem z nich doopravdy nadšená. Doufám, že mě to nepřejde, až je začnu nosit… ;-).
V pátém obchůdku už zavírali. Moje dobrá nálada se ještě víc zlepšila poté, co jsem se se značnou rezervou oblékla do džínových šatů, které si figurína sotva zapnula a paní mi při jejich sundávání popřála hodně štěstí a pak mi říkala, že nepředpokládala, že se najde nějaká (jak jen to řekla?) chcíplotina nebo zdechlina (prý bez urážky), která by se do nich vešla. No, to já se vešla, což o to, ale neslušely mi, tak jsem z nich zase vylezla a vrátila je figuríně. S kámoškou jsme tu zažily docela podivnou věc: oblečení z výlohy vám prodají jedině ráno v předem stanovený den. Konkrétně za 20 dní. Tomu se říká „vše pro zákazníka“! A abych byla přesná, tak teď mi nešlo o věci, které jsou ve výloze naaranžovány vlascem, jenž je svařený s jinými kusy oděvu a drží to tak nějak všecko pohromadě… myslím ten kousek látky, který ležel zmuchlaný (zřejmě umělecky uspořádaný) vedle jiných dvou, se kterými ani barevně neladil. No nevadí, třeba se vrátím. Po celou dobu nám bylo nápadně dáváno najevo, že se blíží zavírací hodina.
V posledním obchůdku nás paní kupodivu bez nejmenších obtíží vpustila dovnitř půl hodiny po zavíračce. V klidu nás nechala vyzkoušet, co nám padlo do oka, ale moc jsme nezdržovaly, a když jsme si nic nevybraly, odešly jsme bez dalšího zdržování.
Už se obě těšíme, až vyrazíme příště. Provizorně jsme se domluvily, že by se nám to mohlo hodit třeba za čtrnáct dní. A já už vím i kam...
Žádné komentáře:
Okomentovat