Bernard

Nedávno jsem byla na přednášce Stanislava Bernarda, TOHO Bernarda, který má v Humpolci rodinný pivovar. Už jsem se s ním jednou zcela náhodou setkala na nějaké konferenci, a tak jsem věděla, že ho rozhodně chci vidět znovu, neboť je to podle mého názoru opravdu zajímavý člověk. Rozhodně umí mluvit, a pokud má z lidí trému, není to na něm znát. Ačkoliv toho mnoho dokázal, nenaparuje se a nepovyšuje nad ostatní. Mluví normálně lidsky, aniž by kolem sebe šířil spousty cizích slov.

Kromě zajímavého povídání o založení společnosti v roce 1991, jsme také měli možnost zhlédnout několik reklam a billboardů. Ani jsem se nenadála a dvě hodiny poslouchání byly za námi. Takhle by měly vypadat všechny přednášky.

Snad bych ještě doplnila, že jako nadšený zájemce o společenskou odpovědnost firem, se mi líbí, že poslání společnosti a její hodnoty navrhli sami zaměstnanci. Pan Bernard několikrát zdůraznil, že ve firmě je velice důležitá důvěra, bez níž to prostě nejde. Pobavil mě a zároveň zaujal výrok: „Chceme, aby naše značka byla všechno, jen ne v řadě,“ který mi připomíná heslo nevím už odkud: „Budu jakákoliv, jen ne obyčejná.“ Ne, že bych se s ním úplně ztotožňovala, nicméně se mi líbí. A myslím, že už jsem se pomalu smířila s tím, že obyčejná být neumím, i kdybych chtěla.

A co bych ještě chtěla vyzdvihnout? Co jsem si na přednášce uvědomila? Že bych měla dělat to, co mě zajímá a baví, do čeho dávám kus sebe, na čem mi záleží. Nadšení a zaujetí je to nejdůležitější.