Už několik let jsem se nebyla podívat na brněnských ohňostrojích Ignis Brunensis, protože to je vždy na přelomu května a června, kdy je ve školství nejvíc práce: seminárky, zápočty, zkoušky, státnice, obhajoby… Letos to zrovna tak nějak náhodně vyšlo, že mám čas. Pokoukala jsem se na internetu, přesvědčila přítele a vyrazili jsme se podívat na španělský ohňostroj v úterý 29. května.
Dostaveníčko jsme si dali už v šest s tím, že se tam třeba projdeme pěšky nebo tak něco. Kousek jsme se tedy prošli a pak nás napadlo obejít si přehradu, alespoň z části. Nakonec jsme ji zvládli celou asi za tři hodiny. Podle portálu mapy.cz je to 14 kilometrů. Pravdou je, že jsme si docela mákli, abychom stihli začátek ohňostroje o půl jedenácté.
Cesta až téměř k hradu Veveří (po pravé straně hráze při pohledu od přístaviště) byla pěkná, sice značná část byla asfaltová, ale taky lesem a jen sem tam jsme potkávali cyklisty. Viděli jsme různé druhy ptáků a taky k mé nepříliš velké radosti mrtvé ryby a tři hady (živé) . Jeden byl aspoň metr dlouhý a ten se mi tedy doopravdy nelíbil. Zpáteční cesta vedla po silnici, kde jezdilo celkem dost aut, i když přiznávám, že jsem čekala, že to bude horší.
Když jsme se přiblížili k přístavišti, začalo nám být divné, že to ještě nezačalo. Poznámka, zda je to vůbec dneska, mi připadala směšná. Samozřejmě, vždyť jsem si to poznačila do diáře. Ale čím blíže jsme byli k místu, odkud jsme vyšli, tím méně jsme si tím byla jistá. Měly by tu být přece davy lidí a spousta aut, ale nikde nikdo. Pomalu jsem se začala smiřovat s tím, že jsem někde udělala chybu. Třeba jsem se vážně podívala na loňský program...
Nakonec jsme si sedly na lavičku u břehu, pili pivo a pozorovali fialově, zeleně a červeně blikající kotvu. Byl to fajn výlet. Škoda jen, že ten ohňostroj je zítra…
Dostaveníčko jsme si dali už v šest s tím, že se tam třeba projdeme pěšky nebo tak něco. Kousek jsme se tedy prošli a pak nás napadlo obejít si přehradu, alespoň z části. Nakonec jsme ji zvládli celou asi za tři hodiny. Podle portálu mapy.cz je to 14 kilometrů. Pravdou je, že jsme si docela mákli, abychom stihli začátek ohňostroje o půl jedenácté.
Cesta až téměř k hradu Veveří (po pravé straně hráze při pohledu od přístaviště) byla pěkná, sice značná část byla asfaltová, ale taky lesem a jen sem tam jsme potkávali cyklisty. Viděli jsme různé druhy ptáků a taky k mé nepříliš velké radosti mrtvé ryby a tři hady (živé) . Jeden byl aspoň metr dlouhý a ten se mi tedy doopravdy nelíbil. Zpáteční cesta vedla po silnici, kde jezdilo celkem dost aut, i když přiznávám, že jsem čekala, že to bude horší.
Když jsme se přiblížili k přístavišti, začalo nám být divné, že to ještě nezačalo. Poznámka, zda je to vůbec dneska, mi připadala směšná. Samozřejmě, vždyť jsem si to poznačila do diáře. Ale čím blíže jsme byli k místu, odkud jsme vyšli, tím méně jsme si tím byla jistá. Měly by tu být přece davy lidí a spousta aut, ale nikde nikdo. Pomalu jsem se začala smiřovat s tím, že jsem někde udělala chybu. Třeba jsem se vážně podívala na loňský program...
Nakonec jsme si sedly na lavičku u břehu, pili pivo a pozorovali fialově, zeleně a červeně blikající kotvu. Byl to fajn výlet. Škoda jen, že ten ohňostroj je zítra…
Žádné komentáře:
Okomentovat