Není to tak dávno (zde článek o červencovém dění), co jsem psala, že už máme jenom tři krůty, protože jedna dostala černohlavost (správný název je histomonóza) a umřela. No, tak teď už máme jen dvě. :-( Sice všechny dostaly léky, ale říká se, že když už to mají, nejspíš se z toho nedostanou.
Zpočátku všechno vypadalo dobře. Zbylé tři krůty byly akčnější, ale jednou se manžel vrátil z práce a krůta se mu nějak nezdála. Do té doby jsem nepozorovala nic divného, ale pak jsem si taky všimla, že zavírá očíčka, jako by chtěla spát během dne. Když se ostatní cpou, ona jen posedává a jí třeba v sedě nebo ani to moc ne. Podařilo se nám ji chytit a bohužel to ani nebyl nějaký velký problém. Ostatní krůty jsou sice přátelské a za člověkem lezou – dělám si legraci, že když začnu škubat kopřivy, abych je nasušila kozám, záviděj jim a jdou je taky žrát a hned v mojí blízkosti – ale chytit se nenechaj, a když je pohladím, poplašeně zacvrlikají.
Chvíli jsme váhali, jestli ukončit její život předčasně (žádných 30 kilo masa jako vloni), ale nakonec jsme se rozhodli, že už to je stejně spíš trápení a dožívání, když ani nemá plné vole. Na člověka by to sice asi jít nemělo, ale stejně jsme neměli odvahu ji sníst, když jsme to viděli uvnitř.
 |
| Napadená játra krůty (to žluté tam být nemá!) |
Žádné komentáře:
Okomentovat