Letošní odjezd na dovolenou k moři byl nějak ucouraný. Původně jsem chtěla pracovat z domova, ale měla jsem v kanclu schůzku, takže to nešlo. I tak jsem toho měla spoustu na práci. Před dovolenou se člověk vždycky snaží všechno dokončit, aby pak přijel do čistého bytu a k čistému pracovnímu stolu. Doma se mi to jakž takž povedlo, v práci na mě musí počkat spousta nejrůznějších úkolů. Ale nedělám si iluze, že by se nevylíhly ještě nějaké nové. Navíc jsem si na páteční večer ještě domluvila schůzku. Jako by to nepočkalo po dovolené!
A nejlepší vtip nakonec! Abych nebyla tolik ve stresu, řekla jsem si, že těch pár posledních věcí vyřeším z dovolené, když si stejně s sebou beru notebook. Poprvé v životě!
Dost jsem o tom přemýšlela, protože jsem nechtěla být online a pod tlakem z pracovních i soukromých tasků a deadlinů. Tyhle anglikanismy sem píšu schválně, protože takhle se u nás v práci (a celkově mezi mladýma) dost mluví. Ale není to tak úplně chybou kolegů. Jak už jsem psala dříve (zde), používáme v práci Asanu k evidenci úkolů a jejich přidělování ostatním lidem. Je to skvělý systém, ale kvůli tomu, že je v angličtině, zvyknou si snadno všichni říkat, že někomu dají „task“ místo úkolu a detaily píší do „descriptionu“ místo do popisku. Občas se proti tomu snažím bojovat, ale je jednodušší a snazší pro orientaci používat názvy přímo těch políček, které máte ve formulářích, než je překládat a upravovat.
Nakonec jsem si řekla, že záleží na mně, jestli budu psát blog místo koupání v moři. Trochu jsem se spletla: i když byla wifi psaná v propozicích, na pokoji jsme signál nechytly. Občas jednu čárku někde u dveří, nebo na balkóně. Ukázalo se to jako problém především v době, kdy jsem chtěla dát na e-mail automatickou odpověď, že jsem na dovolené a vyřídit jednu poslední věc. Jinak jsem nakonec notebook vůbec nezapnula. Myslela jsem si, jak by bylo třeba efektivní psát deník do počítače místo na papír, ale má to zkrátka svá úskalí!
V podstatě až ke konci pobytu jsme zjistili, že na chodbě je internet úplně perfektní. Trochu nás to dožralo, protože v pokoji to vypadalo, že čím víc se blížíme ke středu budovy, tím je to horší, a na recepci (v jídelně) v přízemí nebyl vůbec žádný.
Žádné komentáře:
Okomentovat