Dnes bych se opět ráda vrátila k Pepovi. V poslední době jsem si všimla, že mu občas otéká tlama. Když jsem si toho všimla poprvé a ukazovala to manželovi, nebylo to tak nápadné jako včera, kdy vypadal jako ucházející míč. Koukali jsme mu do tlamy, ale nic jsme neviděli, do rána už z toho byl jen podbradek. Kozlík se celou dobu pase a nebolí ho to, protože při dotyku nemečí. Po troše googlení, jsem narazila na zmínku, že by to mohli být paraziti, ale nedávno byl odčervovaný a určitě nežere moc jádra. Dáváme jim ho spíš míň a dokonce váhám, jestli to nejsou přímo otruby, které někde doporučovali.
Největší miláčkové jsou pořád ještě husy. Pořád jsme z nich paf. Jak mají ty dlouhé krky, srandovně štěbetají a jsou parádně hebké, když se vám je podaří pohladit. Jedna se nám trochu nezdála, měla takové zapadlé očíčko a dost posedávala, tak jsme se nakonec domluvili s veterinářem a dávali jí antibiotika a už je to snad lepší. Lidí se husy zatím ještě pořád bojí a spíš utíkají, než že by se oháněli a syčely. Možná jen s krůtama si občas vyřizují účty. Ale ty si obvykle začínají.
Krůty už máme jenom tři, protože jedna dostala černohlavost a zemřela na ni dřív, než jsme s tím stihli něco udělat. V poslední době se nám zdálo, že i jiná trochu víc odpočívá (pase se v leže), takže jsme jí znovu dali léky a zdá se, že jsme ji zachránili, ale ukazuje se, že chovat zvířata není jen tak. Člověk aby měl za manžela veterináře!
 |
| Pudinkový dort |
Podobné nesnáze jako se zvířátky se objevují v rostlinné říši. My teda naštěstí s meruňkou problém nemáme, ale říkala mi známá, že si pořád myslela, že mají nějaký extra citlivý strom, když jim každý rok namrzne. A ono ne, strom je napaden nějakou nemocí, kterou od něj navíc chytla i višeň. Meruňky teď dozrávají, ale tak hrozně postupně, že nevím, jestli z toho nějak rozumně půjde udělat marmeláda. Ale aspoň jsem udělala pudinkový dort: dospod piškoty, na ně nakrájet meruňky (myslím, že by prospělo je i osladit) a zalít pudinkem. Původně jsem myslela, že navrch dám ještě jahody (z mrazáku z velkosběru před dvěma roky) a zaliju želatinou, ale pustili jsme se do toho dřív a to dvoje ovoce by se v tom nejspíš zbytečně bilo.
Jé, málem bych zapomněla, největší zvláštností dortu je to, že je z našeho kozího mléka!
Z rostlinek se daří fazolkám (aspoň to tak zatím vypadá), česneku, dýním (už mají první zelené bobíky) a snad i rajčatům. Růžičkovou kapustu, ředkvičky a možná ještě něco napadly molice, které vypadají jako popel na spodních listech, černé rybízy pro změnu bojovaly (celkem neúspěšně) s mšicemi. Manžel se pustil do vyrábění kopřivové jíchy a zdá se, že se rostlinkám tohle hnojivo líbí.
Podivné bečení, které mě občas vytrhne z práce na zahradě nebo v domě, a donutí mě jít se podívat, co se komu děje, pochází od tří oveček v sousedství, které tam umístili, aby spásly jejich džungli. No, naše kozy by to zvládly lépe a rychleji, ale asi by napáchaly i nějaké ty škody.
Aktuálně máme jen dvě kastrované kočičky: Mejzí a Macíka, protože chlapci se toulají. Aspoň doufám. Franta se občas objeví, před dvěma dny přišel i Žužu, ale Felíška už jsem neviděla hrozně dlouho, tak doufám, že je v pořádku a vrátí se mi.
Změny se dějí i doma: dochází k velmi postupné rekonstrukci prádelny na použitelný pokoj a tak trochu i sklad. Jen by to chtělo ujasnit si, jak ji vlastně budeme využívat.
Máme kompletně vyklizený špajz a chlapi ho předělávají: přibyde nám tam baterie na solární elektrárnu, kterou si necháme dát na střechu. Snad nám nějakou tu kačku uspoří.
Protože už nepoužíváme žumpu, rozhodli jsme se do ní chytat dešťovou vodu a v budoucnosti ji využít na zalévání.
Žádné komentáře:
Okomentovat