Nedávno jsem psala o Pepovi. Chtěla jsem říct, že je to můj oblíbený kozlík, ale tak to úplně není. Mám je ráda všechny. S ním mám větší soucit, protože špatně chodí, je tichý a vždycky se na mě tak chápavě kouká. A má rád hlazení. A má po tátovi ty plandavý uši, ale jinak je skoro celej bílej. Kromě dvou karamelových skvrnek u očí. Jenže teď jsem si všimla, že je nějak špinavý. Prvně jsem si myslela, že to je z toho, jak se válí v prachu pod kůlnou. Ale pak mi začalo být divné, že to má hlavně na hřbetě. A když jsem se podívala pozorněji, začalo se mi zdát, že mu pod bílou srstí začíná vykukovat hnědá podsada na krku a za krkem. Nebylo by se čemu divit, mámu má celou kompletně hnědou.
Bohužel se s Pepou rozloučíme asi jako s prvním. Už je mu rok. Větší už nebude, a navíc ho šikanuje malej kozlík, kterého teďka porážet nebudeme, protože ten snad vyroste do jateční velikosti. Takže když to řeknu naplno, jenom by mu stárlo maso. To samé ale čeká i malou kozu, které mi je taky líto, protože je to taková rošťanda s růžkama. Je flekatá jako kráva a drzá jako opice. Bez ní to nebude ono. Jenže tím, že je taky takhle malá, se nehodí ani na chov. A porazit ji musíme co nejdřív, aby ji náhodou nepřiskočil Hektor (táta) nebo Percy (brácha). Ono by se snad takhle jednou nic nestalo, protože nemáme chov, který bychom dál rozšiřovali, ale kromě toho, že nám to jako lidem připadá nechutné, je tu i jisté riziko, že by se nemusel povést porod, protože je sama příliš malá. Možná to příroda zařídila tak, že nemůže zabřeznout a Hektorovi by se jí nepodařilo ani přiskočit, ale Percy je ještě malej, takže by mohl mít tu správnou výšku. A navíc, kdo chce spoléhat na to, že to příroda domyslela? Vloni nám koza taky málem pošla při porodu pěti mrtvých kozlat!
A pak bude na řadě tahle koza. Pepř-sůl Líza. Samozřejmě mi jí je taky líto, ale člověk to musí brát prakticky: aktuálně z ní není užitek, špatně se dojila, i když měla mladé a mléko, a při dalším zabřeznutí by se zase nejspíš trápila zbytečně. Vloni potrat, letos potrat – i jednoho jedinýho kozlete. A vypadalo to na císařský řez. Jasně, že maso nebude nic moc – stará koza, co byste chtěli – ale já s tím problém nemám. Tchyně to umí dobře připravit tak, že to připomíná hovězí.
Koukám, že ten článek sklouzl k trošku morbidním věcem, i když to je na statku přirozené. Vaše maso taky nevyrostlo na stromě. Ale abych skončila pozitivně: máme v úmyslu pořídit na podzim hezkou mladou (letošní) dobře rostlou (a snad i dojitelnou) kozu, abychom ji měli na mléko a Hektor pro zábavu a na kůzlátka. Takže když to klapne, budou nové fotky a příběhy.
Žádné komentáře:
Okomentovat