pondělí 11. července 2022

Co se děje u Angeliky v létě 2022

Abych navázala na článek Co se děje (na statku) ve zkratce, rozhodla jsem se shrnout, co je u mě nového, protože pořád nepíšu tolik, kolik bych si představovala. Aktuálně se toho neděje tolik jako minulý měsíc, takže se mi víc daří najít si čas na psaní.

Asi bych měla zmínit, že jsem změnila práci – vloni v září. Teď už se cítím jakž takž rozkoukaná. Nejednalo se tak úplně o velkou změnu, protože jsem se jen přesunula v rámci patra a změnila agendu. Místo o doktorandy se teď starám o všechny studenty (a vyučující) v rámci jedné katedry na vysoké škole. Je to docela fajn, ale musím přiznat, že mě překvapilo, kolik je práce s tvorbou rozvrhů, organizací státnic a dalšími pičičárnama. Přesun ze samostatné kanceláře do společné plné lidí (až 17!) mě taky příjemně překvapil asi hlavně díky optimismu a pozitivnímu myšlení. Už mám pár zkušeností s tím, že věci, které se vám zpočátku nezdají, můžou být nakonec celkem příjemné. Hlavně mě baví ten mladý kolektiv plný schopných a kreativních lidí, které práce baví. I když je někdy trochu děsivé, když jste v kanclu zařazeni mezi „ty staré“. Užívám si teambuildingy, teď poslední dobou jich bylo trochu moc, ale zase si člověk rozšířil obzory: byli jsme na motokárách, udělali hrabárnu oblečení (takový soukromý second hand), přesazovali kytky, navštívili studentský filmový festival, organizovali a slavili fakultní výročí... O všem z toho by se daly psát samostatné články a měla jsem je v plánu, ale nikdy není tolik času, kolik by si člověk přál. Mimochodem, už jsem vedla dvě školení právě na organizaci práce (time management), moje oblíbené téma. A zdá se, že to kolegy baví. Doufám, že se mi to nejdůležitější podaří publikovat i tady.

S manželem se snažíme aspoň jednou za čas podniknout nějaký výlet, naposledy jsme byli v Žerotíně, Peruci, Kadlíně, Humpolci, Ještědu, Mladé Boleslavi a Karlštejně. Když jsme doma, staráme se o zahrádku (pořád je co plít, oštipovat – rajčata, hnojit kopřivovou jíchou, příp. sklízet – maliny, jahůdky, moruše, jostu a rybíz) a zvířátka, čteme knihy o pěstování (Zahradničení bez rytí od Charlese Dowwdinga a Stephanie Hafferty; Permakultura  Zahradničení v souladu s přírodou, Funkční zahrada s minimální údržbou od Christophera Sheina) nebo beletrii (Červený Bedrník od Emmy Orczy, zahrnu do Čtenářské výzvy 2022 jako 10. Kniha, jejíž název neobsahuje písmeno „a“), nebo koukáme na seriál Panství Downton, nebo vybíráme dovolenou. Letos bychom rádi vyrazili do Polska a do Itálie. Zájezdy už máme objednané, tak teď už nezbývá než doufat, že se vše vydaří.

Nechci psát o velkolepých plánech, které jsem zatím neuskutečnila, takže jen o tom, co se děje, nebo už stalo. Tchyni jsme pomohli zařídit pejska jako náhradu za toho minulého, kterého jsme jí přivezli vloni – užil si u ní svůj poslední důchodový rok. Tenhle není tak starý, ale opět je z útulku. Nakonec je to nějaký obyčejný smeták, protože ten nejhezčí by na ně byl moc akční. 

Byla jsem na jednodenním kurzu sketchingu (kreslení fixem a dokončení malbou), který jsem si parádně užila a vznikla na něm trojice nádherných obrázků. Vždy když na ně koukám, pořád nemůžu uvěřit, že jsem to kreslila já.

Snažím se každý den příst v rámci mezinárodního závodu Tour de Fleece a hodně pletu, jako obvykle především v autobuse cestou do práce a z ní. A taky jsem byla u kadeřníka.

Žádné komentáře: