Bedlování

V sobotu bylo krásně, a tak jsme vyrazili na lov kešek v okolí Níhova. Hezké podzimní počasí nás ovšem jenom klamalo – místo stezky v trávě to byl spíše potůček. V pátek jsem vyprávěla o Šumavě, tak jsem měla pocit, že to bude takové menší opáčko. 

Ne, že by to byl nějaký zvláštní problém, ale potokem se mi jít nechtělo. Lovení cache beru spíš jako příjemnou zábavu a podobně jako turistické vizitky upozorňují kešky na zajímavá místa, ale mých 10 nálezů za rok a sedm měsíců myslím vypovídá o tom, že to nijak nehrotím. A tak jsme změnili trasu a vydali se jen pro dvě, které byly dostupné jinudy.

Nejkrásnější na celém výletě – pominuli nasycení pěkným kusem masa v Ranči u Bizona v údolí říčky Libochovky – byla lesní pěšinka, po níž jsme došli ke skále s níhovskou Madonou, kterou zhotovil Lubomír Lacina z Velké Bíteše. Zaujala mě malá kovová cedulka se dvěma jmény a datem úmrtí v roce 2011, dva trampíci: jednadvacetiletý kluk a dvaapadesátiletý muž, jeden ale zemřel v lednu a druhý v červenci. Jestli na tomhle místě, to je otázka.

Takhle jsme je přinesli

Naproti pod stromem na nás koukaly tři bedly. Vzala jsem je jen tak do ruky, s tím, že k autu je v klidu donesu. To jsem ovšem netušila, že nás čeká ještě spousta různých zákoutí, kde houby jako by někdo sázel. Nakonec jsme je ukládali do naruby obrácené bundy.

Doma jsme si je udělali na másle a na kmíně. A druhý den znovu a dvakrát. A pak jsem si ještě zbytek odvezla domů a vyšlo to zase na dvakrát pro dva lidi. Takovýhle sbírání hub mě taky baví. Na co hledat, tohle je větší sranda!

A jak můžete vidět na fotografiích, v příkopu u silnice, kolem níž rostly břízy jsme našli kozáky, nebo křemenáče. – Po zběžném prostudování Wikipedie mohu konstatovat, že křemenáče viz Pozn.1.

Detail bedliček

A díky všem našim úlovkům jsem málem zapomněla, že jsme se byli podívat také u níhovského rybníka Bařina, jehož hráz byla před nedávným časem výrazně upravena.

Vytříděno - dost jsme jich vyhodili červavých

A už se smaží!

Pozn.1: Kozák (leccinum) je rod hub z čeledi hřibovitých, u nás se používají houbařské názvy „křemenáč“ a „kozák“. Rozdělení na křemenáče a kozáky se řídí barvou klobouku: druhy s rezavým či oranžovým kloboukem jsou označovány křemenáče, ostatní kozáky. Existují také lidové a historické názvy: špičník, osičník… u nás se mu říká „modrák“, protože po odříznutí zmodrá a pokud si to dobře pamatuju, houby, které po uříznutí během chvilky zmodrají, jsou vždycky jedlé. Raritou je kozák bílý, který byste neměli trhat, protože patří mezi ohrožené druhy. (zdroj: Wikipedie: http://cs.wikipedia.org/wiki/Leccinum)

Pozn.2: Nějaké recepty z hub můžete najít na následující stránce: http://kudluvfotoatlashub.blog.cz/rubrika/recepty-z-hub-a-nejen-z-nich

Prst je tam schválně, abyste viděli, jak je křemenáč velký. Šířka prstu je 1 cm.

Všechny naše křemenáče