Jihlava

Lákavý plakát (zdroj: stránky galerie)

Na Dny evropského dědictví jsme se vypravili do Jihlavy. Obvykle se dá jít na spoustu míst zdarma a toho jsme chtěli využít. Samozřejmě se nedalo stihnout všechno. Nejprve jsme se v infocentru zeptali, kde najdeme Oblastní galerii Vysočiny. Má totiž dvě části a já již byla v té druhé. Ta první se nachází dole na Masarykově náměstí pod Priorem. Chtěla jsem vidět výstavu Hrady česko-rakouského pomezí v umění. Nutno přiznat, že obrazy byly krásné, ale já byla přesto poněkud zklamaná. Možná proto, že se hodně jednalo o hrady ze zahraničí a většinu jsem jich neznala nebo nenavštívila. Nicméně výstavu můžete zhlédnout až do 19. října 2014. Zajímavé na ní je, že je připravena ve spolupráci s Krajem Vysočina a za podpory Zemských sbírek Dolního Rakouska, takže se jedná o jedinečnou výstavu obrazů hradů, zřícenin a zámků rozesetých především podél toku Dyje, která pramení u nedaleké Třeště. Hrady spadají do období 11.–13. století a z těch českých můžete vidět Karlštejn, Frejštejn, Cornštejn, Bítov, Vranov nad Dyjí, Nový Hrádek a Znojmo. Většina vystavených děl pochází z 19. a počátku 20. století, kdy byly hrady navštěvovány pro svou romantičnost.

Relativně nejhezčí obrázek

V další části galerie se díváme na výstavu O Světlonoši, která potrvá až do 16. října a autorkou obrazů je Lucie Ferlíková, absolventka Akademie výtvarných umění v Praze. Představuje zde to nejlepší z tvorby posledních tří let. Trochu váhám s vyjádřením svého názoru a asi bude nejlepší ocitovat Kelišovou ze Slunce, seno, erotika: „To je hnus velebnosti.“ Je nutno přiznat, že autorka malovat umí. Obdivuji zachycení lidské postavy, i koster, anatomii a snad i kreslířské schopnosti má zmáknuté, ale ten zbytek. Jo, jasně, originalita se cení a nic takového tu ještě asi nebylo. Ale to neznamená, že by svět nebyl hezčí, kdyby to ani nevzniklo. Možná postrádám určitou uměleckou hloubku, ale umění pro mě má smysl, když vyjadřuje krásu, když potěší oko. U fotografií nebo filmu ještě beru, když chce upozornit na něco špatného, snad i kresby či malby by mohly společností pohnout, ale toto jsem nepochopila a především se mi to nelíbilo. Škoda autorčina talentu na plácání takových nesmyslů. Skutečně v jejích dílech nevidím ženský archetyp, vztahu ženy k muži a rozhodně ne lásku – snad ten člověk souložící s kostlivcem?

Zvláště nadšeni jsme nebyli ani z výstavy Živá hmota, která rovněž potrvá do 16. října. Jejím autorem je Marius Kotrba. Jeho sochy shledávám poněkud jednoduššími a příliš robustními na to, abych je mohla označit za krásné. Na autorovi mě nejvíc zaujalo to, že jsem znala jeho dílo, aniž bych znala jeho samotného. Chlap zvedající kostku v centru Brna téměř na České je jeho díl z roku 1992. Kolikrát už jsme šli kolem a říkali si, jak je to divné a snad i nepochopitelné. A ne zrovna pěkné. Mě samotnou toto umění dráždilo, protože tohle pro mě není sochařská práce. Je to dovedně vytvarovaný kus kovu. Snad se dá ocenit originalita, ale jinak by provedení zvládl i méně nadaný člověk. Ještě více mě zaujala „rourovitá socha“, kterou jsem někde viděla a marně přemýšlela, jestli to opravdu bylo před Přírodovědeckou fakultou Masarykovy univerzity v Brně na Konečného náměstí. Tohle sousoší, ač vypadající poněkud necudně, se mi alespoň částečně líbilo díky svým menším rozměrům působilo uhlazeněji. Na komentovanou prohlídku můžete vyrazit zítra 14. 10. v 16 hodin.

Jdeme podívat na Vyhlídkovou věž kostela sv. Jakuba Staršího. Severní věž má výšku 63 metrů a ochoz je ve čtyřiceti metrech. Městu sloužila jako strážní. Poslední věžník odešel v roce 1924, kdy byla tato funkce zrušena. Pro veřejnost byla věž zpřístupněna v červnu 1991 v rámci oslav 555. výročí přijetí basilejských kompaktát. Gotický kostel, jehož stavba započala ve 13. století, je trojlodní halový chrám s dlouhým presbytářem a dvěma vysokými hranolovými věžemi v průčelí. Obvodové zdi jsou podepřeny pilíři různé výšky a šířky. Okna jsou vysoká, štíhlá, lomená, rozdělená svislým prutem, s jednoduchými nebo propracovanými kružbami. Ve věžích se nachází štěrbinová okna. V nejvyšším patře severní věže jsou místo nich hodiny. Sv. Jakub Starší je patronem horníků. V kostele právě probíhá svatba. Ve svatojakubské věži se nachází zvon Zuzana. Zvon mistra Brikcího z Cimperka váží přes 115 centů, má průměr 220 cm a výšku 182 cm.

Jak přišel zvon ke svému jménu? V roce 1523, 18. května, vypukl ve městě obrovský požár: umírali lidé, shořely domy a byl konec i se zvony na věži kostela svatého Jakuba. Obec rozhodla o zhotovení nového ohromného zvonu. Až o čtyřicet let později – 5. září 1563 – se u brány Matky Boží postavila tavící pec a do ní se postupně přidávala zvonovina. Lidé do ní prý házeli stříbrné mince a šperky z drahých kovů, tím se chtěli zbavit svých hříchů, jak nám řekla průvodkyně. Nejvíce ze všech darovala na ulití zvonu lazebnice Zuzana. Prý si hned po jeho zavěšení nechala zazvonit pro sebe.

Navštívíme Dům Gustava Mahlera dole pod náměstím ve Znojemské ulici. I toto místo je tak trochu zklamáním. Je tu spousta cedulí s hromadou textu, sem tam vystavená nějaká věc, na to už dnes nemáme chuť a tak brzy odejdeme.

Někdy mezi jednotlivými památkami obědváme v restauraci U hranaté koule, která zvenku nijak zvlášť lákavě nevypadá, ale zahrádku má příjemnou a jídlo chutné. Ovšem nic mimořádného tam nenalézám, což je škoda, když mají natolik přitažlivý název.

P. S.: O minulé návštěvě Jihlavy jsem psala zde.

Zdroje:
http://www.ogv.cz/hrady_vystava
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Jakuba_Star%C5%A1%C3%ADho_%28Jihlava%29
http://www.zjihlavy.cz/zc1-o-zvonu-zuzane-jihlava
http://www.zjihlavy.cz/zc1-zvon-zuzana-na-svatojakubske-vezi