Ekologická zátěž koronaviru

Přemýšleli jste, k čemu nás nutí koronavirus? Jaká opatření máme přijímat, abychom se více chránili před nějakým mrňavým virem?

Více si mýt ruce vodou, mýdlem, případně dezinfekcí. Tak to máme vyšší spotřebu všech tří věcí plus dezinfekci na různé prostory, které dříve nebylo potřeba dezinfikovat. Nebo bylo a nedělalo se to? ... I tak si ale můžete namočit ruce, kápnout si do nich mýdlo, zastavit vodu, mydlit a mydlit (20 nebo 30 sekund, nebo třeba dvě hodiny), zapnout vodu a umýt si ruce.

Pak tu máme doporučované jednorázové papírové kapesníky, osušky na ruce a roušky. To nesu docela těžce, protože se snažím propagovat látkové, vypratelné. Které normálně tolik neškrábou do nosu (či rukou). Tím, že teď roušky nejsou, objevila se spousta návodů, jak je vyrábět – především textilní pletené či šité. O jejich účinnosti se vedou diskuse. WHO tvrdí, že jsou neúčinné, v Praze je máme v MHD nakázané. Lze použít třeba jen šálu přes obličej.

Tím se dostáváme k dalšímu bodu – MHD. Leckdo se jím bojí jezdit, někteří zaměstnavatelé ani nechtějí, aby jím jejich zaměstnanci jezdili, a tak se rozmáhá ježdění autem sólo. Nejlépe každý sám. 

Doručování jídla taky není právě ekologické.

V tuto chvíli by bylo nejvíce oceňované, kdyby mohl každý bydlet sám a pracovat z domova. Kdyby se lidi vůbec nemuseli potkávat a mohli být jenom online. I tohle zvyšuje ekologickou zátěž. Ne snad proto, že děláme všichni na počítačích – to bychom dělali i v práci, ale pokud zůstaneme doma, musíme si tam topit. A vařit. Hromadné stravování je podle mých odhadů efektivnější, i když možná při něm vzniká takové množství odpadů, že to ani není hezké.

Na druhou stranu, kdyby to takhle trvalo dlouho, ukázalo by se, že ženy potřebují mnohem menší počet kusů oděvů (doma stačí pyžámko/domácí oděv lidově zvaný tepláky, slušný oděv pro videohovory s nadřízeným či kolegy a nějaké sexy prádlo pro manžela).

A to jsem ještě nemluvila o ekonomických dopadech. O tom, že asi dost lidí přijde o práci. Pan Čermák sice psal, že se možná u někoho zjistí, že je nadbytečný, ale to by nebyl ten hlavní problém. Horší budou delší dobu zavřené restaurace, zábavní parky, ale i některé malé prodejničky. Hodně z nich sice má e-shopy, ale lidi možná tolik nakupovat online nebudou, když na to nejsou zvyklí a není to nezbytné. V mém případě se jedná třeba o klubíčka (radši bych koupila něco, co znám, než na co jsem si ještě nesáhla) nebo látky. A taky jich mám samozřejmě dost. Ale třeba online jsem oblečení (ani jídlo) nekupovala nikdy.

P. S. 1: Sedm letadel má letět pro roušky z Číny, když bychom si je tu byli schopni ušít sami. Tomu říkám uhlíková stopa. A já si nedávno na nějaké online kalkulačce počítala, jestli mám jezdit autobusem, nebo na motorce... resp. jak je obojí špatné.