Už jsem zpátky, korektury hotovy (konečně)

Možná jste si všimli, že jsem nějakou dobu teď nepsala blog. Odhadem týden či dva. Ono ani předtím to nebylo nic slavného, ale snažila jsem se. 

Vymalovaný deník

Asi tak před měsícem se na mě obrátila kamarádka, kolegyňka z dřívější práce, jestli bych jí neudělala korekturu závěrečné práce. Přemýšlela jsem o potřebném čase, náročnosti, kolik si toho pamatuji z dřívějška – mělo jít i o typografii. A pak jsem kývla. 

Práci mi dodala s drobným zpožděním. Říkala jsem si, že to nijak zvlášť nevadí, ale nejsou dva dny jako dva víkendové dny. Po celém dni v práci, v kanceláři, při řešení problémů (zejména teď s koronavirem je to ještě zajímavější) a celodenním klofání do počítače, se mi už opravdu žádné vědecké texty číst nechce.

Naštěstí to bylo zajímavé téma, kterému jsem se dříve věnovala ve vlastní závěrečné práci. A sem tam si pohrávám s myšlenkou, že bych v tom ještě pokračovala.

A tak jsem vám jenom chtěla říct, že jsem si připomněla, jak je čeština záludný jazyk a Word pitomý program. Jako by byl takový problém nastavit, aby se za každým jednopísmenným znakem, myšleno spojkou (a, i) nebo předložkou (o, u, k, s, v, z), automaticky dělala pevná mezera, abych to v celém dokumentu nemusela dělat ručně, případně automaticky s kontrolou, protože je potřeba dát pozor na to, aby nebyla velká písmena zaměněna za malá, aby se nejednalo o „výrok A“ a za ním další text. Podobně je potřeba pohlídat, aby se neoddělila částka od zkratky Kč, číslo dne od čísla měsíce, paradoxně od čísla roku se to už oddělit může. 

Pomlčka má zůstat na konci řádku, ne na začátku. Jenže není pomlčka jako spojovník a je potřeba důsledně rozlišit, kam který z nich patří. Jeden je dlouhý, druhý krátký. Viz můj dřívější článek Mrcha pomlčka a prevít spojovník. 

Zajímavá je i problematika čárek. Třeba kdy se píše před A. To máme takové „a proto“, „a tudíž“...

Nebo odrážky (výčty), to bylo taky labůžo. Mají být jako součást věty, takže buď vždycky začínat malým písmenem a končit čárkou, tak to dělám já, ale nikdy nevím, co dělat, když se mi jedna z odrážek rozvine do věty. ... Má končit středníkem, nebo taky čárkou. V celém dokumentu to má vypadat jednotně. Nebo druhá varianta, mohou to být jednotlivé samostatné věty. To taky používám docela ráda, když mám velké odstavce oddělené do odrážek (pro přehlednost). 

A samozřejmě jsem bojovala i s jednotlivýma slovama, třeba takové řídicí a řídící umí být pěkný oříšek.