Před necelými čtrnácti dny jsem dostala za úkol (vzala jsem si to dobrovolně), že ráno nakrmím zvířátka. Kozy měly žrádlo připravené v červeném kyblíku uprostřed místnosti, která dřív sloužila na nevímco.
Slepicím jsem měla rozpůlit starý bochník chleba, aby si ho mohly vyzobat a nasypat jim rýži. A kočky měly dostat zbytky salámu. Já vím, je to prasárna a zvířátkům by se solené maso nemělo dávat, ale možná si tím trochu přilepšej a tajně doufám, že jim to zase tak moc neškodí.
A jaký byl výsledek? Kozy v pohodě. Červený kyblík jsem našla, ke kolečku, kam jim dáváme žrádlo, jsem se probojovala, i když všechny tři dost dotíraly (hlavně Baloun).
S chlebem pro slepice to bylo horší. Nejdřív se trochu vzpouzel rozkrájení. Ale zvládla jsem to. I nalámat se mi ho dobře podařilo. Akorát slepice ode mě zdrhaly, když jsem jim ho házela/dávala. A pak přišly kozy. A sežraly jim ho! Najednou jim nevadilo, že je to na zemi a špinavé. A pak že žrát ze země nechtěj.
Podobně to dopadlo s rýží. Musela jsem ji vysypat přímo na zem, protože z plastového lavůrku ji kozy vyžíraly.
A kočky byly v pohodě. Franta přiběhl jako první. Předl a byl miloučkej. S velkýma vykulenýma očima. To abych viděla, že děsně dlouho nežral. Macík byla obezřetná jako vždycky, ale protože jinak by jí to všechno Franta snědl a kolečka šunky nešly pořádně jíst, vzala si je ode mě přímo z ruky. A taky velkej černej se nechal krmit. I když na pohlazení myslím zavrčel. Pohlídala jsem si, aby si jídlo vzájemně nekradly a nevedly o něj bitku. Vtipnej byl malej černej (nemám pojmenováno, protože jsou tři malí černí kočičáci a nedaj se od sebe odlišit): jak jsem mu kousek hodila, protože se blízko neodvažoval, elegantně ho chytil a odběhl s ním. Taková opravdu malinkatá šelma. Být větší, budí opravdický respekt!
A poučení pro příště? Slepice je nutno krmit v jejich domečku, kam kozy nemůžou.
Žádné komentáře:
Okomentovat