Jak už jsem psala, že se se mnou něco děje, jsem si všimla v sobotu 13. února 2021, kdy mi byla podezřele zima a po změření teploty jsem měla 37,9°C. Za normálních okolností bych řekla, že se nic neděje, ale takhle bylo jasné, že to není samosebou. Navíc přítel taky neměl vysoké horečky, jen takhle zvýšenou teplotu. Večer jsme šli spát v osm a ráno vstávali taky v osm. To jsem měla 36,9°C.
Některý z těchto dní, pravděpodobně v neděli, jsem měla velice zvláštní pocit v nohou. Jako bych je necítila. Jako by byly slabé a nemohly mě unést. Mohla jsem chodit normálně, ale svaly jsem měla jak necitlivé. Navíc se mi zdálo, že mám nohy příšerně hubené, jako by to byly jen kosti potažené kůží. Uklidňovala jsem se, že to přejde, že to jen Covid oblbuje můj mozek. Naštěstí to opravdu přešlo, zažila jsem to jen ten jeden den. A stačilo mi to.
Hned od začátku jsme se snažili s přítelem dostatečně pít. Zastávám názor, že když je člověk nemocný a nemá hlad, není důvod nutit ho jíst. On skoro dva dny nejedl a já celý první týden jím tak třetinu běžné porce. Na druhou stranu nemám v podstatě žádný pohyb. Ale přiznám se, že ani neležím. Nejdřív jsem usilovala o to, aby byl přítel v posteli nebo na gauči, ale když si neustále stěžoval, že ho nesnesitelně bolí záda v bederní oblasti, polevila jsem, že si může sedět v křesle. Ostatně: proč by měl vlastně nemocný nutně ležet?
Navíc jsem se jednu nebo dvě noci taky děsně špatně vyspala a taky mě bolela bedra, takže jsem lépe chápala, že celodenní ležení opravdu nepřipadá v úvahu. Myslím, že to byl taky projev nemoci, protože po pár dnech (možná třech čtyřech u přítele) to zmizelo. A ačkoliv na záda necvičím ani protahovací cviky, nebolí mě.
Na Valentýna jsem navíc měla citlivou kůži a všechno mě škrábalo a kousalo. Četla jsem si knihu a odpočívala. Den by se příjemně vlekl, kdyby mi bylo dobře, takhle jsem jenom tak přežívala. A čekala, zda se můj stav zhorší nebo ne.
V pondělí 15. února mě pro změnu začal bolet levý loket. Jako bych se uhodila do brňavky. Měla jsem s tím problém v některých úhlech, takže jsem se skoro nezvládla svléknout. Možná jsem kvůli tomu byla trochu protivná, ale moc to nešlo ovlivnit. Objevila se u nás rýma. Googlila jsem si, co by asi tak mohlo být dobré na rýmu. Jenže jak poznat plky od skutečně účinných věcí?
- Hodně pít (voda a citronem),
- aromaolejíčky (eukalyptus),
- teplé vlněné ponožky (lednové Rye od Tincanknits, o nichž jsem psala zde),
- vitamín C,
- kloktejte slanou vodou a vstříkněte si ji i do nosu,
- spěte co nejdéle,
- hlíva ústřičná obsahuje glukany, které prý aktivují imunitní systém.
https://www.mojezdravi.cz/zdravy-zivotni-styl/jak-rychle-vylecit-rymu-osm-rad-od-nasich-babicek-ktere-vam-pomohou-3920.html
https://www.zeny.cz/lifestyle/co-jist-pri-chripce-potraviny-ktere-vas-rychle-postavi-na-nohy-3598.html
Na úterý 16. 2. jsem se objednala na 10:15 do Ústřední vojenské nemocnice na test. Hygienička mi řekla, že před testem nemám půl hodiny jíst, pít, kouřit a čistit si zuby. S sebou jsem si měla vzít kartičku pojištěnce a občanku.
Venku ještě byl sníh, ale už začal polevovat. U ÚVN jsou postaveny stany, do nichž vejdete rovnou bránou. Za chvilku vás vezmou dovnitř (žádné fronty), dívčině u počítače dáte kartičku (už nevím, kterou z těch dvou chtěla), ona si tam něco naťuká a předá vám formulář a ampulku. Pak si vás zavolá sestra z vedlejší části stanu, kde se sdružují dvě tyhle předkanceláře. Já tam zrovna měla takovou super paní, která chlácholila kloučka, že u ní to nikoho nebolí. Odcházel s pláčem, ale to mě nerozhodilo. Jeden lékař z Německa, kterého jsem viděla v pondělí, říkal, že chodí na testy každý druhý den, tak to snad jednou taky přežiju, i kdyby to bylo hrozné.
Zdravotní sestřička mi ukázala tyčinku – super, taková malinká, to se do nosu vejde jako nic, vzpomínám si na ty odporné výtěry, co nám dělávala obvoďačka! Udělá šup šup do jedné dírky, šup šup do druhé, já pčíknu do respirátoru FFP2 a zasměju se. „Vidíte a Vy se smějete,“ říká sestřička s určitým pocitem zadostiučinění.
Bodejť by ne, jsem ráda, že se kolem toho dělá zbytečné divadlo a ve skutečnosti to vůbec nic není. Sestřička hned pohotově odpoví, že když jsou teď divadla zavřená, dělá se aspoň z tohohle. A tak si dodám odvahy a zeptám se jí, co mám dělat s tím loktem a jestli se může můj stav zhoršit, když nadále trávím čas s Covid-pozitivním.
Snaží se mě uklidnit, že to třeba ani nemám. Jenže to podle mě není možné – když to má i přítelova mamka, s níž byl mnohem míň v kontaktu, a která doteď nemá příznaky, zatímco já je mám – bolest svalů v neděli, aktuálně ten loket, rýma… aspoň že čich nám zůstal.
Z vedlejšího předsálí se coby odpověď na mou otázku ozve, že jo, že budu mít dvojnásobný Covidy. Není to moc profesionální, ale pobaví mě to. Sestřička je mladá a možná se v práci nudí. Ta, co mi dělala test je zkušenější a vidí, že mám strach, tak mě hned konejší, že ne, že se nemusím bát, že se to u každého projevuje jinak. A že jestli přítele bolí hlava a má teploty, může to tak mít i nadále, ale já budu mít nejspíš jiné projevy a ty už tedy třeba i mám. Není to tak, že se k těm mým musí přidat jeho bolest hlavy. Každý na to reagujeme jinak.
Důležité je být v klidu, nestřídat teplo a zimu (a kdo bude krmit zvířátka?), mít teplo, čaj a pohádky a žádnou fyzickou aktivitu.
To poslední bylo tak napůl odpověď na mou otázku, zda musíme ležet.
Večer v 19:22 mi přišla sms, že jsem pozitivní a odkaz na web ÚVN: https://www.uvn.cz/cs/informace-pro-pacienty-uvn/koronavisrus-covid-19/6136-informace-pro-testovane-na-covid-19. Vlastně jsem už ani nebyla překvapená. Skoro jsem si oddechla: skončilo to dilema a obavy, zda to chytím, nebo nechytím, co mám dělat, jak se chránit, když je člověk vlastně bezradný.
Co si s přítelem pochvalujeme, je rychlost a příjemnost hygieny a trasování, příjemné lidi a rychlost odběru. Žádné fronty jako v televizi. A informace na webových stránkách, na které mi poslali odkazy, jsou taky přehledně uspořádané.
Byl výsledek vašeho testu pozitivní? Postupujte podle následujících pokynů:
- Zůstaňte v domácí izolaci, informujte bezodkladně telefonicky vašeho praktického lékaře a postupujte podle jeho instrukcí.
- Dodržujte pravidla zamezující dalšímu šíření onemocnění.
- Seznamte známé, se kterými jste přišli do kontaktu v několika posledních dnech s výsledkem testování.
- Zachovejte klid.
Tak jsem hned napsala doktorovi a vyplnila sebereportovací dotazník: https://covidlab.cz/?page=rozcestnik, což urychluje práci hygieně.
Jinak mi dnes bylo dobře, tzn. bez teploty, jenom jsem měla rýmu a škrábání v krku. Samozřejmě jsem dostala strach, jestli se mi neobjeví kašel a problémy s dýcháním (jeden známý je v nemocnici s oboustranným zápalem plic na Covid).
Středa 17. února. Můj stav se nijak významně nemění. Teploty v podstatě nemám. Ale dnes nám dojde, že jsme přišli o čich. Kvůli rýmě, nebo spíš ucpanému nosu, jsme si nejdřív ani nevšimli. Bylo to takové plíživé, pozvolné. Říkala jsem si, že mi asi vyčichl mátový čaj v krabičce, ale možná už není loňský, tak co. Že přítel trochu vypotřeboval tu mastičku na bolest hlavy? Možná ji nechal déle otevřenou, i když… zarazilo mě, že jsem to z něj minule cítila přes celou místnost, stejně jako tea tree oil a teď to jen tak slabě voní, když si čuchám přímo k lahvičce, ale když jsem o čich nepřišla dosud, nenapadlo mě to.
Sice se mi zdálo zvláštní, že ještě před pár dny citronový a pomerančový olej z aromalampičky na kamnech voněl tak silně, že jsem ho musela sundat a teď nic, i když docela intenzivně topíme, ale možná se prostě jen tou přílišnou teplotou spálil a tak se nestihl rozvonět. A tak jsem to dala příteli jako slepý test. Co ti dávám čuchat. Vůbec netušil. Nevadí, ten eukalyptus je tak jasný a nápadný, že… Jenže já si s ním omylem potřísnila ruce a necítila jsem nic. A tak jsme očichali voňavku, ocet a bylo jasno.
No, bylo nám divné, že máme oba rýmu, když prý není příznakem Covidu. Že bychom se oba nezávisle na sobě nachladili, když skoro nechodíme ven? Z té divné rýmy mě hodně štípe v nose a někdy to postupuje až do hlavy. Je to hnusné, taková píchavá bolest.
Pracuji z domova. Docela to jde, ajťáci mi pomohli všechno rozchodit či doinstalovat. Jeden kolega mi včera volal a říkal, že už měl Covid dvakrát a s celou rodinou: nejdřív v září a teď v lednu znovu. Ještě bych ráda dodala, že bylo milé, jak nám pár lidí nabídlo pomoc: že nám dovezou nákup nebo jídlo. On sice člověk moc nejí, ale čtrnáct dní bychom vystačili dost těžko. Hlavně tu v tuto chvíli nemáme pitnou vodu. A rýže, těstoviny i fazole se bez vody taky neudělají.
Jak už jsem říkala, snažíme se hodně pít – i ta rýma jistě dost vysušuje sliznice – ale bylinkové čaje a vodu s citronem už nemůžu ani vidět. Naštěstí jsem tu měla velkou sklenici rakytníkové šťávy od Kamila. Je boží!
Bereme vitamín C (ať už si o jeho užitečnosti myslím cokoliv), D a glukany. Taky jsme dostali jablíčka, pomeranče a citrony. Přičemž ještě než jsem onemocněla jsem si donesla vlastní síťku zlevněných biocitronů z Lídla, takže jsme je dávali do vlažného čaje (vitamín C zabíjí teplo) a taky jsem udělala dvě lahve limoncella (o nichž jsem psala zde) a zbytek naložila do soli (jen doufám, že se nezkazí). Však já psala, že ho možná budu moci načít na konci února na oslavu.
Předchozí díly:
Pokračování deníku:
Žádné komentáře:
Okomentovat